Můj život - pohledem muže v prekremačním věku

2. února 2012 v 13:46 | horn2
Jak vidíte, moji milí, odmlčel jsem se. Příčinou není ztráta zájmu, nýbrž stařecká neschopnost. Nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že jsem nejstarší z vás. Hrozně mě to mrzí, i když neděsí, protože jsem realista, filozoficky idealista a materialista (ne dialektický!!!) současně. I když o vývoji - dialektice nelze pochybovat! Avšak dialektický materialismus je zdiskreditovaný pojem.
Vlivem vývoje vznikly za mého života neuvěřitelné věci, od dobrých až po ty děsivé: rozhlas, televize, letectví. rozbití atomu, elektronika, elektronicky vedená atomová válka, objektivizace medicíny, neznalost kompenzovaná internetem, nepřizpůsobení didaktiky těmto novým podmínkám, podstatná újma etiky a estetiky, propad morálky, která je pro některé atavizmem, přeměna duchovní společnosti na konzumní atd, atd.. Život a lidská činnost se ve svých všech složkách zrychlila a vyžaduje nové přístupy.
Každý starý intelektuál musí "plakat a naříkat", že ho vznik a rozvoj elektroniky nezastihnul v aktivním věku. Leč takový je život. Úspěch střídá neúspěch, štěstí neštěstí a je nelogické plakat nad rozlitým mlékem.Co mi však jako pamětníkovi nejvíce vadí je postupná, plíživá ztráta soukromí, kterou si mnozí ani neuvědomí, pročeš však budou v budoucnu velmi naříkat. Nejmarkantnější ukázkou je rychle se rozšiřující Facebook. Data a údaje jsou sice oficiálně určeny jen "přátelům". Ale kdo je již dnes přítel nebo kamarád? Sám tam mám přátel, že jsem to ani netušil. Lidé se kterými jsem snad někdy mluvil nebo je vůbec neznám. Najednou se mě zeptá skutečný přítel, kterého dobře znám asi čtyřicet let a který je pro mne víc, než vlastní bratr, zda může být mým přítelem? Když jsem se ho udiveně zeptal, jak to myslel, řekl, že o tom vůbec neví, že by mi takový vzkaz někdy poslal. I když jde v tomto případě o prkotinu, postihuje to i významné věci společenského soužití a tak se postupně vytrácí soukromí Facebooku. A to je jen plíživý počátek nesvobody a totální ztráty lidského soukromí, které každý z nás na všech stupních už od přírody vyžaduje. V podstatě jde o ztrátu lidské důstojnosti, která se projevuje většinou v nedobrovolných kolektivech, např. u vězňů, vojáků a třeba i v ponorce, kde je ztráta soukromí významnou součástí tzv. "ponorkové nemoci".
To, co jsem napsal, není stížnost, je to jen povzdech a chápu to jako nezbytný důsledek globalizace. Současně jsem rád, že za těchto podmínek a okolností končím. Nesnáším nesvobodu, ať totalitní, nebo tu současnou - "demokratickou"! Zažil jsem jich pěknou řádku a vím, že lidé se svobody počátku minulého století již nikdy nedočkají. Jaká škoda pro ně !!!!
Já vám jen mohu říci sbohem a snad někde a někdy nashledanou !

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 2. února 2012 v 14:23 | Reagovat

Škoda, srozumitelně a správně gramaticky píšícího blogera je jako hledání milimetrového korálku u nás doma na parketách :-).
Přeji pevné zdraví.

2 Janinka Janinka | Web | 2. února 2012 v 14:25 | Reagovat

Omlouvám se, vypadlo mi slovíčko "najít" za "škoda" 8-O.

3 Večernice Večernice | Web | 2. února 2012 v 17:48 | Reagovat

Když píšete o té ponorkové nemoci, někde jsem slyšela, že jsme jediný národ, který tento obrat používá. Nikde jinde ponorkou netrpí (určitě trpí, pouze pro to nemají název). Píšete zajímavě, mě třebas zrovna rozvoj a vznik elektrotechniky zastihl v aktivním věku, ale já bych se hrozně ráda vrátila pár desítek let zpátky, psala na psacím stroji (ten mám doma, občas na něm píšu), fotila na klasický foťák a ne na digitál, chodila do klasického biografu, kde se ještě tehdá smělo kouřit,  etc etc etc
To je prostě úděl každé generace se smířit s tím, že žije v nějaké době a ta doba má své plusy a minusy.
Už se těším na další článek od Vás.

4 gschwarz gschwarz | Web | 15. února 2012 v 22:26 | Reagovat

[1]:Bravo, Janinko, obdivuji eleganci a způsob, jakým jste mě téměř s aglickoou elegancí označila za blba. Beru i ten vtip a inteligentní urážllivost. Hodně zdaru! Bohujžel mi jde o jiné věci, na formality již nemum sílu ani náladu!

5 gschwarz gschwarz | Web | 15. února 2012 v 22:26 | Reagovat

[1]:Bravo, Janinko, obdivuji eleganci a způsob, jakým jste mě téměř s aglickoou elegancí označila za blba. Beru i ten vtip a inteligentní urážllivost. Hodně zdaru! Bohujžel mi jde o jiné věci, na formality již nemum sílu ani náladu!

6 gschwarz gschwarz | Web | 15. února 2012 v 22:26 | Reagovat

[1]:Bravo, Janinko, obdivuji eleganci a způsob, jakým jste mě téměř s aglickoou elegancí označila za blba. Beru i ten vtip a inteligentní urážllivost. Hodně zdaru! Bohujžel mi jde o jiné věci, na formality již nemum sílu ani náladu!

7 veteranus veteranus | E-mail | 19. února 2012 v 16:17 | Reagovat

Dopis na rozloučenou blogera, publikujícího pod značkou „horn2“, si žádá určitých polemických poznámek. Rovněž na rozloučenou. Autor těchto řádek patří rovněž do kategorie starců. Pravděpodobně o dost mladších, protože poměry „počátku minulého století“,  zná jen z ústního či literárního podání, a nemůže tedy tesknit po nich.
S ohledem na svůj věk a získanou životní zkušenost, však nabyl přesvědčení, že nic není více relativnějšího, než pojem „svoboda“.  Cožpak nad branou neznámějšího z koncentračních táborů nebylo heslo „Arbeit macht frei“, jehož materializovaná podoba  nedávno získala dokonce znamenitou sběratelskou hodnotu?
Diskreditován byl soudobými ideology nejen pojem „dialektický materialismus“,(spočívající mimochodem na německé filosofii),  ale i pojem „právo“, „právní stát“, a nakonec,  v interpretaci současných kulturtrégrů, vyzbojených různými  zbraněmi, včetně tomahavků, (nezaměňovat, prosím, s ruční zbraní původních obyvatel, kteří dnes  v rezervacích dožívají v důsledku toho, že jim byla přinesena svoboda v takových rezervacích žít),  i pojem „svoboda“. Záleží jen na úhlu pohledu pozorovatele či uživatele svobody, v jakém světle bude vyhlížet i samotný pojem „svoboda“.
Před asi 15ti lety jedna velmoc si vložila do definice svých národních zájmů  také zvláštní druh svobody: svobodu „přístupu k naftovým zdrojům jisté části globalizovaného světa  za přijatelné pro ni ceny“ a výsledkem bylo, kromě jiného, také: „vydrancovaná a zničená muzea v kolébce  lidské civilizace“ (cituji slova famózního amerického lyžaře Bode Millera), případně  „odklonění“ artefaktů minulosti po vzoru těch, kteří, možná právě na počátku onoho vychvalovaného minulého století, „odklonili“ tyto cennosti z Egypta do Britského muzea či do  rezidencí nositelů západní kultury a euroatlantické civilizace.
A  k onomu „sbohem“, které nám dává ctihodný bloger „horn2“,  bych rád jen připojil slova písně, kterou tak nazapomenutelně zpívá Billie Holiday, písně , která se stala hymnou amerických dívek a žen, jejichž chlapci, milenci či muži  také bojovali za osvobození světa od „hnědého“ (zdůrazňuji barvu!) moru daleko za mořem, tedy slova písně, kterých lze použít i v našem případě, aniž bychom riskovali podezření z homosexuality:
„I'll be seeing you// In every lovely summer's day;// In every thing that's light and gay// I'll always think of you that way.
I'll find you// In the morning sun// And when the night is new.//I'll be looking at the moon,//But I'll be seeing you.“
V překladu Jarmily Emmerové to zní: „Vždycky sejdeme se,// až přijde krásný letní den,//až konec, bude starostem,//až budeš pro mne jen a jen..
V slunci tě vidím po ránu//i večer, když padá tma…//Budu se dívat na měsíc-//ty z něj se budeš smát.“

8 Janinka Janinka | Web | 22. února 2012 v 21:28 | Reagovat

[4]: Mrzí mne, že jste můj komentář pochopil takto. Byl myšlen právě naopak, chtěla jsem jen říci, že jste jeden z mála hezky česky a bez chyb píšících blogerů. Takových tu je opravdu poskrovnu ;-).

9 gschwarz gschwarz | Web | 26. února 2012 v 18:55 | Reagovat

Madame, Vaše poslední reakce na „článek umírajícího“ mě opravdu upřímně potěšila, téměř pohladila. Nevím, čím jsem si tu kytku od Vás zasloužil. Zvykl jsem si, že magistři, bakaláři, ale i ministři na takové maličkosti, jako je pravopis, zcela kašlou.Věřte, co píši v inkriminovaném článku, myslím vážně.  To pochopíte, až dosáhnete mého věku. Předpokládám, že Vás to dnes vůbec nezajímá, ale věřte, že stáří je pro uvažujícího člověka mnohem  horší, než tuší i ti, co se jím profesně zabývají. Proto ještě jednou díky za tu krásou, zřejmě poslední květinu. Schwarz.

10 Janinka Janinka | Web | 14. března 2012 v 14:19 | Reagovat

[9]: Opravdu není zač :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama