Únor 2012

Můj život - pohledem muže v prekremačním věku

2. února 2012 v 13:46 | horn2
Jak vidíte, moji milí, odmlčel jsem se. Příčinou není ztráta zájmu, nýbrž stařecká neschopnost. Nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že jsem nejstarší z vás. Hrozně mě to mrzí, i když neděsí, protože jsem realista, filozoficky idealista a materialista (ne dialektický!!!) současně. I když o vývoji - dialektice nelze pochybovat! Avšak dialektický materialismus je zdiskreditovaný pojem.
Vlivem vývoje vznikly za mého života neuvěřitelné věci, od dobrých až po ty děsivé: rozhlas, televize, letectví. rozbití atomu, elektronika, elektronicky vedená atomová válka, objektivizace medicíny, neznalost kompenzovaná internetem, nepřizpůsobení didaktiky těmto novým podmínkám, podstatná újma etiky a estetiky, propad morálky, která je pro některé atavizmem, přeměna duchovní společnosti na konzumní atd, atd.. Život a lidská činnost se ve svých všech složkách zrychlila a vyžaduje nové přístupy.
Každý starý intelektuál musí "plakat a naříkat", že ho vznik a rozvoj elektroniky nezastihnul v aktivním věku. Leč takový je život. Úspěch střídá neúspěch, štěstí neštěstí a je nelogické plakat nad rozlitým mlékem.Co mi však jako pamětníkovi nejvíce vadí je postupná, plíživá ztráta soukromí, kterou si mnozí ani neuvědomí, pročeš však budou v budoucnu velmi naříkat. Nejmarkantnější ukázkou je rychle se rozšiřující Facebook. Data a údaje jsou sice oficiálně určeny jen "přátelům". Ale kdo je již dnes přítel nebo kamarád? Sám tam mám přátel, že jsem to ani netušil. Lidé se kterými jsem snad někdy mluvil nebo je vůbec neznám. Najednou se mě zeptá skutečný přítel, kterého dobře znám asi čtyřicet let a který je pro mne víc, než vlastní bratr, zda může být mým přítelem? Když jsem se ho udiveně zeptal, jak to myslel, řekl, že o tom vůbec neví, že by mi takový vzkaz někdy poslal. I když jde v tomto případě o prkotinu, postihuje to i významné věci společenského soužití a tak se postupně vytrácí soukromí Facebooku. A to je jen plíživý počátek nesvobody a totální ztráty lidského soukromí, které každý z nás na všech stupních už od přírody vyžaduje. V podstatě jde o ztrátu lidské důstojnosti, která se projevuje většinou v nedobrovolných kolektivech, např. u vězňů, vojáků a třeba i v ponorce, kde je ztráta soukromí významnou součástí tzv. "ponorkové nemoci".
To, co jsem napsal, není stížnost, je to jen povzdech a chápu to jako nezbytný důsledek globalizace. Současně jsem rád, že za těchto podmínek a okolností končím. Nesnáším nesvobodu, ať totalitní, nebo tu současnou - "demokratickou"! Zažil jsem jich pěknou řádku a vím, že lidé se svobody počátku minulého století již nikdy nedočkají. Jaká škoda pro ně !!!!
Já vám jen mohu říci sbohem a snad někde a někdy nashledanou !