Život bystrého Pepana v současném marasmu

7. července 2011 v 15:41 | GSchwarz
Pepan je moderní bystrý žák 1. třídy základní školy z rodiny intelektuálů, vychovaný nikoliv pohádkami Ferdy Mravence nebo Božky Němcové, ale internetem a počítačovou realitou. Pochopitelně má také příslušné sebevědomí a domnívá se, že všemu rozumí, vše ví. Nerozumí si jenom se starší a starou generací, která ho chce stále poučovat, ačkoliv se narodila již ve středověku, čemuž odpovídají i její názory. Jediný tvor, kterému důvěřuje, je jeho tatík, který ho učí způsobům, aby to v dnešní společnosti někam dotáhl a nevstoupil třeba do té nesprávné mafie. Uznává jedinou autoritu a tou je on sám. Chtěl bych mít takového synka, neboť jen tvor jeho vlastností je schopen se v dnešním světě uplatnit.
Znám ho, protože mi ho svým referátem přiblížila pracovní kolegyně jeho taťky, která je zástupkyně šéfredaktora jednoho našeho význačného deníku. Přes svoji vysokou funkci však podle jejich názorů na zmiňovaného Pepana soudím, že to musí být mladá, nezkušená slepička s absolutně nesprávnou výchovou, nesoucí stopy bývalých totalit.
Uvedu důvody svého tvrzení: paní redaktorka je toho názoru, že před dnešní mládeži je nutné utajovat, nebo vědomě mylně interpretovat některé události naší současné politiky a to proto, aby nebyl narušen jejich zdravý mravní vývoj. Zajímavý je názor paní redaktorky, jak by se mělo reagovat na poznámku našeho Pepana, který po radostném návratu ze školy jen tak mimochodem utrousil, že v jejich škole pan prezident nebyl. Zapomněl si tam totiž včera propisku a dnes ji tam v pořádku našel. Rozumný rodič by byl rád, že Pepan nedonesl vzhledem k jeho prostořekosti poznámku a upřímně by se tomu zasmál. Naše paní redaktorka má však hluboce zakořeněny socialistické výchovné principy dvojí výchovy a tím i dvojího chování dětí, jinak ve škole, jinak ve vlastní rodině. Aby neutrpěla bezúhonnost pana prezidenta, považuje paní redaktorka za správné, převést nectnost na ctnost. Na Pepanovu přidrzlost by podle paní redaktorky měla následovat reakce: "vidíš Pepo, jaký má pan prezident šťastný výraz radosti i z obyčejné propisky, zatím co ty si ničeho nevážíš"! Zasloužila by se tak nejen o posílení výjimečné osobnosti našeho pana presidenta, navíc by však udělala ze svého Pepana hajzlíka, který demagogticky operuje českými rudimentárními vlastnostmi, z nichž nejhorší je závist, v tomto případě dokonce vůči panu prezidentovi, který to na rozdíl od Pepana již někam dotáhnul.
Kromě jiného pak paní redaktorka ve svém referátu kritizuje pravdivé, věcné názory Pepana na štěnici v ložnici paní Kočí (proč právě v ložnici?), kdy Pepan věcně analyzuje získaná fakta (aby ne, Pepan je přece stále on-line). Paní redaktorka se dále zesměšňuje, když předstírá, že považuje odposlouchací štěnici za parazita z rodu polokřídlného hmyzu, čímž ztrácí poslední respekt, který Pepan ještě vůči "té slepici" má. To jsou jen charakterické případy, jakých je v článku plno. Nedovedu si představit, jak takovými názory chce vychovávat Pepany ke skutečným osobnostem, majícím kromě jiného také určitou dávku sebeodvahy, když logicky rozebírají jednání a konání našich celebrit.
Paní redaktorka jistě nemá osobní zkušenosti, ale mohla být poučena o obtížích výchovy dětí v době nacistické okupace a později ruského komunismu. Tehdy nešlo o uchování glorioly mocných, šlo o přežití vlastních rodin nebo i celých obcí (Lidice, Ležáky). Doma se každý večer poslouchal Londýn. Před tím se musely namontovat primitivní střední vlny, přes den pečlivě ukryté. Mladá generace si neumí představit, že po atentátu na protektora Heydricha chodila po domech policie a gestapo, aby individuálně vyslýchala každého člena domácnosti, včetně školou povinných dětí. Víte co by se stalo, kdyby mladý Pepan začal vykládat své rozumy a názory s pevným přesvědčením, že se mu nemůže přece nic stát, protože mluví pravdu a ta přece vítězí? Na druhé straně hrozilo nebezpečí, že Pepan byl sice rozumný a diferencoval rodinou výchovu od školní, doma však vykládal, že ti náckové nejsou tak zlí, jak rodiče vykládají, protože dnes byl u nich ve škole nějaký raněný oficír z fronty a vykládal jim zajímavé věci sice lámanou češtinou, ale česky. Docela rozumě si s ním děti popovídaly. Naopak co říkal o ruských zajatcích, bylo hrozné a měl i fotky, které to dokazovaly. Takový Pepan, který dnes může svoje pošetilosti beztrestně vykládat, byl tehdy pro celou rodinu smrtelný a komunikace s ním byla rovněž velmi obtížná. Stačilo také, aby se ve škole pochlubil, že děda včera nakoupil na černo mouku a bez problémů ji pronesl nádražní policejní kontrolou.
Nemenší byla dualita chování ve škole a rodině za komunismu. Proto ať nadáváme na dnešní dobu sebevíc, můžeme vychovávat naše děti v pravdě, která je stejná v rodině, škole i ostatních institucích. V dnešní společnosti je sice mnoho mravních chyb, jako je nedostatek pokory, mezigenerační nenávist, závist, kastovnictví, nicméně každý člen společnosti může mluvit stejným jazykem ať je to doma, ve škole, v zaměstnání a jinde. Záleží jen na charakteru, kterého však je dnes bohužel mnohem méně, než tomu bylo za totalitních režimů.
A naše paní redaktorka ať se nezlobí, avšak ničemu se nenaučila a nic nepochopila. Představuje jakýsi rudiment minulosti, kterých máme u nás ještě mnoho a bude trvat desítky let, než všechny ty zvrácené názory vyhubíme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:25 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama