Velká radost v životě starce

16. května 2011 v 14:26 | GSchwarz
Ano, i to se stává. Léta žiji v jednom pokoji se spuštěnými žaluziemi a zabývám se filozofii, internetem a čím dál tím méně televizí. Internet používám téměř výhradně k získání informací, tlachy mě stejně jako okolní bulvár nezajímají. Již mnohé přátele jsem pozbyl, protože nesnesli se mnou sdílet několik hodin v zatemnělém pokoji, když venku krásně svítilo slunko. Důvodem mého způsobu života bylo, že jakýkoliv pohyb vzbudil u mne těžkou dýchavičnost s bolestivostí zad a břišního svalstva. Smířil jsem se s tím zejména proto, že mám konsolidovaný, krásný domov s dvěma milovanými bytostmi, partnerkou a fenkou Bety. V tmavém pokoji jsem cítil více soukromí a schopnosti soustředění.
Přes noc je ale všechno jinak. Dostanu se ven, chodíme na procházky, očekávám partnerku s nákupem, dívám se na klíčící květiny, jarní krajinu, bizarní obrazy mraků na obloze a to s radostí a zalíbením. Důvodem tohoto zázraku je invalidní skútr, který mi moje partnerka koupila, protože ona všechno ví, skoro tak jak náš pan prezident, všechno vyřeší a mne vždy potěší. Když jde z práce, očekávám ji s Bety na zastávce "šaliny", předám jí Betynku a převezmu těžkou tašku s nákupem. Pak jdeme ještě na krátkou procházku, abychom vyvenčili fenku a teprve pak se vracím do svého pokoje, kde jsem však již odhrnul některé závěsy, aby mohlo vnikat oknem více světla a zejména svit slunka.
To všechno lze docílit jedním velkorysým darem, který nakonec obšťastnil nás oba, pardon - nás všechny tři. A pak že stáří již nic nepotřebuje a že mu nelze udělat žádnou radost!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 who7 who7 | Web | 16. května 2011 v 17:52 | Reagovat

To je krásně napsané. Je to štěstí se o radost dělit s partnerkou. Velká radost v životě starce - to ale pak není, stařec není starcem pokud má radost a těšení se na partnerku - to je přeci ještě Jura!

2 gschwarz gschwarz | Web | 17. května 2011 v 16:09 | Reagovat

[Smazaný komentář]Dík za  velmi povzbudivý komentář. Hned mě napadlo, kdo dnes má ještě takovou schopnost vcítit se do života staršího člověka. Našel jsem si blog a bylo mi vše jasné. Bohužel se nevyskytuje dnes mnoho takových lidí, kteří by tuto schopnost měli. Je to tak, jako bych to napsal v mládí já. I ty záliby, pokud se týká jídel (mango!!) filmů a literatury. snad jsem trochu šíře zaměřen v oblasti filmů, kde zbožňuji např.  Prázdniny v Římě. Taky tu ukřičenou a hloupou Slavici bych vyměnil za Ellu Fitzgerald. Ale to jsou generační detaily. Jako starý člověk trpím také „únavou ze stáří“, jak ji diagnostikují Němci a jsem pro volnou euthanasii. V mládí je to snad nepochopitelné. Dozajista ale existuje i v takových případech, jako jste Vy a já, jistá forma inkarnace. Hodně zdraví a  úspěchu, pochopitelně s notnou dávkou štěstí. Avšak co je to štěstí? Jedno vím jistě: mají ho jen schopní lidé a absolutně to není „muška jen ta zlatá“! :-P

3 Maryse Maryse | 27. května 2011 v 14:47 | Reagovat

Tak vítejte ve světě bez závěsů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama