Duben 2011

ZÁVIST A NENÁVIST- ODPOVĚĎ p. INCONNUMU

28. dubna 2011 v 14:43 | horn2
Pan Inconnu napsal v blogu.cz komentář na můj článek z 02.04.2011 "Jen tak mimochodem z večerního zamyšlení", který má obecnější význam pro morálku naší společnosti. Demonstruje totiž současné myšlenky bývalých komunistů a jejich směšnou snahu o "právní a morální" očistu. Proto si dovoluji na tento komentář reagovat tímto článkem, určeným pro širší veřejnost.
Milý a vážený Inconnu = neznámý = anonyme! Já vím, zní to trochu urážlivě, ale já jsem si to jméno nevymyslel! Dík za důkladně zpracovaný komentář, který však musím i já důkladněji okomentovat. Proč? Protože jako léty a prožitými událostmi zkušený člověk vidím za některými vašimi výrazy lep jedovatého hada, který se v minulosti tak často objevoval v posudcích lidí, kterým nikdo nemohl nic vyčítat. Podle jistých formulací vidím i náznak jakéhosi "třídního boje", např. hned v úvodu píšete: "Jestli člověk v podstatě bez úhony přežije dvojí totalitu a jestliže je ochoten akceptovat, že historia est magistra vitae, se z ní učit a nemíní jen povýšenecky hodnotit a odsuzovat….". Tak předně , totality jsem opravdu musel "přežít", nechtěl - li jsem zahynout a zachovat si při tom jako třídní nebo národnostní "nepřítel" čisté triko. Nebylo to jednoduché, jak popisuji ve své knize "Jak jsem přežil" (V. Horn, vydalo nakl. Ryšavý - Brno, 2002). Zásadně nejsem "povýšenecký", naopak jednou ze základních zásad mé životní filosofie je pokora - omlouvám se, dnes je to slovo u nás téměř neznámé.
Dále mi pro objektivitu celé diskuze vadí formulace "ctihodnému Schwarzovi…" Slovo "ctihodný" v daném kontextu není moc lichotivé.
Abych neznámému komentátorovi nekřivdil, snažil jsem se zjistit jeho blog nebo web, nic podobného jsem nenašel, takže jsem si nemohl utvořit reálnější představu o neznámém. Nyní k meritu věci":
Kolektivní vina je samozřejmě hloupost a není třeba k tomuto zjištění chodit do vědecké literatury. Postačí prostý selský rozum. Bohužel je nutné obdobně hodnotit i kolektivní nevinu - viz naše současná politická scéna a akce spojené zejména se stranou VV! Ale od toho je lépe se distancovat. Jde to však vždy? Uvedu tři velmi tragické případy:
· Moje známá z dětství, německá židovka, byla začátkem nacistické okupace vyzvednuta gestapem ze septimy gymnázia a téměř šest let strávila v koncentračních táborech. Po válce se vrátila do svého rodného moravského města, aby tam byla ihned jako Němka umístěna ve sběrném táboře a poté prožila známý pochod smrti z Jihlavy do Laa a.d. Thaya. Ano, život opravdu netvoří jen hlouposti, ale také opravdové tragedie. Nemusím podotýkat, že rodina dívky skončila v plynových komorách, jí zachránilo jen její mládí.
· V padesátých letech, v dobách nejhorší totality, jsem šel po dvoře našeho zařízení. Bylo kalné odpoledne. Ze závodní jídelny se vracely masy zaměstnanců, absolvujících právě celozávodní schůzi KSČ, jejímž hlavním bodem bylo hlasování o nezbytném splnění přání pracujícího lidu - popravit všechny tehdy souzené nepřátele lidově demokratického režimu v čele s paní dr. Horákovou. Výsledek:vyzněl jednomyslně pro!! Nikdo si nedovolil nezvednout pravici. Na stranících byla zjevná tmavá, zachmuřená tvář s výčitkami svědomí. Aby ne! Ovšem byli tito lidé vinni?? Samozřejmě ano, protože se vesměs jednalo o inteligenty a vstupem do zločinecké organizace museli jasně předpokládat, že od nich bude vyžadována zločinecká činnost! Ale co by člověk neudělal za pomyslnou "kariéru"? A hleďme? Mnozí z nich se stali již za několik let disidenty, kteří se jen "mýlili", což se může přihodit každému. Že se podepsali pod často smrtelné ortely, to je nutné velkoryse přehlédnout. Takové věci se stávají i v jiných zemích, hlavně v těch východních. A dnes je živí politika, partaje. Tak takovou presumpci ne, pane anonyme, tak si to slušní a chytří lidé nemohou vykládat. Každý odpovídá za svoje dobré, ale i špatné skutky. Žádné mýlení nebo nemýlení, žádná presumpce - nepraesumpce, žádné promlčení! Žijeme ve Střední Evropě, i když to tak nevypadá.
· Třetí případ se týká Aliho Baby a jeho tlupy loupežníků. Pan Incoonny na to ve svém komentáři naráží jako na případ kolektivní neviny - není loupežník jako loupežník? Odpověď je jednoznačná. Ano, jistě každý z nich byl různě krutý, různě krvelačný, různě hrabivý. Ale kde je nepochybný zločin všech? Že vstoupily do zločinecké organizace, v tom případě tlupy Aliho Baby, v onom do KSČ! Já vím, že bylo zejména zpočátku těžké, odmítnout nabídku vstupu, která v obou případech byla účelová. Nicméně každý z nás musí mít morálně - etický kodex, kterým se v životě řídí. A k tomu ještě tzv.. Selbtcourage - sebeodvahu, opak zbabělosti. A to je koření, kterého se v našem veřejném, politickém a zejména osobním životě vůbec nedostává. Na otázku proč tomu tak je, je celá řada odpovědí, které však nejsou předmětem tohoto komentáře.
Prosím, pane anonyme, žádný nacista ani komunista nemá co mluvit o morálních a jiných křivdách. Připomíná mi to ubohé Němce, jak jsme jim křivdili při odsunu. Ano, děly se krutosti, ale to ve válce ani v revolucích jinak nejde. Akce budí reakci. A kdo začal válku, kdo vyhnal Čechy v r. 1938 z pohraničí a hlavně jak se daří dnes jak odsunutým Němcům, jakož i bývalým vysokým funkcionářům KSČ, kteří zastávají přední politické, mocenské a ekonomické funkce v našem státě, zatím co lidé, kteří prodělali nacistické a později komunistické koncentráky, si musí už dvacet let "utahovat opasky", o těch mladých, pokud zůstanou v republice, ani nemluvě. To není zrelativizování morálních hodnot, ale jejich úplná devastace.
Dráždí Vás i moje tituly, před jménem i za jménem, ke kterým se "přiznávám". Vzdělanost považujete asi za zločin! Na štěstí nejsem českým vzdělancem, jak píšete, protože jako nestraníkovi se dostalo uznání mé práce hlavně v anglosaských zemích, stejně tak jako na Lomonosově univerzitě a jiných vědeckých institucích v dnešním Rusku. Konečně nestudoval jsem ani v Plzni, ani jinde na našich zkorumpovaných ústavech, pouze na Masarykově universitě a ty nejdůležitější "tituly" jsem získal po revoluci na Karlově univerzitě v Praze.
Ale proč to zmiňuji? Podle zákona je titul součástí každého jména. Uznávám, že jsme v tomto ohledu trochu zaostali, snad ještě dozníváním zvyklostí z dob monarchie. Zajímavé však je, jak ti, co proti titulům nejvíce brojí, se snaží všemožně i protizákonně nějaký ten titul, nebo alespoň titulek získat.
Zde něco úsměvného, aby to nebylo příliš nudné! Kariéru jsem začal jako odborný asistent, po padesáti letech jsem šel do důchodu.přes moje "tituly", podle kterých jsem sice pracoval, byl však zařazen jako sekundář, tj. v nejnižším pracovním ohodnocení. V roce 1958 jsem se octnul před stranickou prověrkovou komisí, která mne odsoudila pro třídní původ (presumpce viny, pane Inconnu?) jako zela nežádoucího, aby se postavil před studenty a tím měl negativní třídní vliv na naši "Zlatou Gottwaldovu mládež"! Ironií osudu mě po revoluci osud zavál před rehabilitační komisi a světe div se, její složení se téměř kompletně shodovalo s prověrkovou komisí, před kterou jsem stál před třiceti dvěma lety. Na štěstí jsem měl všechny propouštěcí dekrety i se směšným odůvodněním. Členové komise bezradně stáli a hromadně prohlašovali, že to nejsou jejich podpisy. V podobném duchu probíhala celá "rehabilitace" Kde je ta vyspělá demokracie, kde jsou ty sociální a všechny ostatní občanské jistoty? Kde je poctivost a charakternost? Kampak se hrabe Absurdistan?
Takže závěrem, pane anonyme, každý člověk bez výjimky je zodpovědný za své činy a je povinný se k nim doznat. Zde neplatí žádné výmluvy, moralizování, poukazy na etiku, presumpci, promlčení a jiné právnické kličky. Vzpomeňte na razie gestapa, KGB a StB, které hromadně mučily a ničily rodiny včetně malých dětí. Na celých rodinách visel dědičný hřích podnikatele, živnostníka, inteligenta nebo jiného třídního nepřítele. Brali tito lidé ohledy na morálku nebo presumpci? Nicméně činnost a aktivita minulých totalitních živlů v naší dnešní společnosti je příčinou, že se často stydím, ano hluboce se stydím za svoji krásnou zem.

Kdo lže, ten krade

18. dubna 2011 v 14:28 | GSchwarz
Od ranného dětství mi matka říkala, že lhaní je známkou slabochů, kteří se bojí nebo nejsou schhopni obhájit pravdu jak osobní, tak i obecnou, tj. pravdu prostředí, ve kterém žijeme. Ano, jsou sice druhy lží, bez kterých se neobejdeme. Jsou to tvrzení, jejichž pravdivost by poškodila zdraví nebo i ohrozila život dotyčné osoby. Spojka s partyzány by nikdy nesměla přiznat že je opravdu spojkou. Jinak je to už u tzv. "milosrdných lží", kdy zatajujeme nemocnému jeho skutečný zdravotní stav. Zde však také nesmíme vyloženě lhát , protože by to mohlo ohrozit zbytek života nemocného, který by si např. nezařídil nezbytné náležitosti. V těchto případech stačí, když nemocnému neřekneme celou pravdu, nebo mu i nepříjemné informace sdělíme s určitou nadějí, která ho posílí. Říká se, že lež "má krátké nohy". Chci tím říci, že můžeme být snadno ze lži usvědčeni, již v případech, kdy nevíme, co jsme dotyčnému jako lež sdělili. Dostáváme se pak do velmi nepříjemné situace, kdy našemu okolí nesdělujeme příliš positivní fakta o našich morálních kvalitách.
Šel jsem tak daleko, že jsem ani v komunikaci s diktaturami, ve kterých jsem prožil svůj život, v podstatě nezalhal. Mou osvědčenou zásadou bylo: říkej globálně jen to, co si opravdu myslíš, ovšem zdaleka neříkej vše, co si myslíš! Podrobnostmi se nezatěžuj". Dobrou taktikou bylo, když jsem účelově zaměňoval určitá fakta. Rozhodným hlasem jsem před rozpačitým davem hřímal: "Soudruzi, nebát se a nekrást, jak říkal soudruh Lenin!" A pak jsem se sám divil, kolik mocipánů jsem zviklal a uvěřili tomu. Ti ostatní to moudře nekomentovali. U podobných výroků je důležitá nejen rozhodnost a přesvědčivost hlasu, ale i příslušná řeč těla. Lži a tím i slabochy nenávidím a široce se jim vyhýbám. Zejména v poslední době mám však neklamný pocit, že se v Českém národě již jenom vyhýbám.
Lež bývá úzce spojována s krádeží. Často se obě špatné vlastnosti objevují u téhož jedince. V překrásné české kotlině se krade všude a vše. Kradou se dráty, pomníky, náhrobky, hroby, pera, celé střechy, prostě všechno, na co si vzpomenete. Dokonce s tímto fenoménem pracují naši představitelé a upravují si k tomu i příslušné zákony tak, aby vše páchali v naprosté legalitě. Vědecky je nutné prohlásit, že tyto (zlo)zvyky nejsou dané jen genetickým vybavením a výchovou, ale jsou i zhoubnou nákazou a tím nebezpečné pro okolní populaci. A tak se stalo, že nebezpečný virus se dostal i na Český Hrad a tím ohrozil naší demokracii více, něž to činila před lety mandelinka bramborová, která se spokojila jen bramborami v podhradí. A protože máme vyspělou kinematografii (tak, jak konečně všechno), dostaly se nechutné videoklipy, demonstrující našeho vznešeného a takovými maličkostmi se nezabývajícího pana prezidenta, profesora, inženýra a čestného doktora Klause jako nechutného lapku, mezi tisíce našich občanů, uctívajících jejich hradního pána.
Připomnělo mi to dobu, kdy jsem vyrukoval do příhraničních rakouských obchůdků, abych si tam lačně zakoupil pořádný Knäckebrot s Knackwurstem, aby mi vzápětí zkazila chuť nechutná cedulka s nápisem "Cechy nekrast, my u vas taky nekrast"!!!! Inu, opravdu to není jen geneticky daná vada, ale infekce, kterou nás zřejmě nakazili naši milí spoluobčané tmavší pleti. Leč nezoufejme, každé negativum má i svoji pozitivní stránku, jak jsme se učili v Marx - Leninském učení. V tomto případě dokazujeme světu, že jsme i nadprůměrně učenliví!!!

České štěnice a watergate

14. dubna 2011 v 10:46 | GSchwarz
Už jsme opravdu na světové úrovni. Máme svoje, české, amatérské štěnice a rodící se skandál ala Nixonův Watergate. I zde imitujeme Ameriku, kterou máme občas tak rádi a jejíž jsme nejlepší přátelé. Vzpomeňme jen na návštěvu Obamy, jak byl naším dvorem dojat a jak vtipkoval ze svým přítelem Topolánkem, který několik dní předtím o něm na půdě Evropského parlamentu prohlásil, že vede americkou ekonomiku do pekel a nepřímo z něho udělal světového blba. Na Hradě Obama Topolánkovi uznale poklepal na rameno, jako by říkal, "vzal jsem si to, kámo, k srdci. Ať Ti světová ekonomika žehná, spasiteli!!"
Hlavní roli v našem Watergejtu převzala lepá, krásná a vysoce inteligentní, i když poněkud odtažitá blondýnka, politická skokanka roku. Je to velmi rozšafná paní, která bydlí v opevněném domě s bezpečnostně zajištěným bytem. I když je bydlení drahé, paní poslankyně si je vědomá, že zanedlouho bude důležitým artiklem pro únosce a násilníky všech možných ras a náboženství. Bylo to správné opatření, protože krásná poslankyně nepřijala úplatek a šla s ním po zralé a poněkud delší úvaze na policii. Co za čistou duši se to objevilo v naší antikorupční politice?
"To je náš nový mesiáš v sukni", vykřikly sborem ostatní strany antikorupční vlády a hned jí nabídly representační trafiku v Bruselu. Avšak bezmezná špatnost a zloba našeho lidu je nevyzpytatelná. Po americkém vzoru na ni mafie okamžitě nastražila štěnici, ačkoliv bylo její sídlo dobře zabezpečené. A kam? Asi tam, kde naše krásná a chytrá politička koná nejdůležitější politická rozhodnutí - do její skvostné ložnice, právě proti pracovnímu lůžku. Avšak zřejmě její myšlenkové proudy jsou na štěstí tak silné, že interferovaly s proudy amatérské štěnice, takže paní poslankyně na ní při ranním úklidu brzy narazila.
Avšak ta hrůza, to nebezpečí, které naše politická naděje nemohla ani přes svoji odvahu a statečnost snést. Okamžitě se ukryla do ilegality, spí v podřadných hotýlcích a snad i pod mosty, bojí se nejen o svůj život, ale hlavně o své politické programy, kterými by zaručeně očistila naší politiku nejen od korupce, ale dala jí i avantgardní směr, který by nebyl orientován na výhody a zisky politiků, ale na blaho našeho lidu, který ji zvolil. Tak se ta dobrá duše stala miláčkem prostého lidu, avšak tím nenáviděnějším živlem naší politické scény, kterou chtěla obrat o bohaté prebendy a výdobytky. Kdo ví, jak to s ní dopadne. Doufám jen, že si to naše politička nerozmyslí a neprohlásí to za aprílový žert. V každém případě bude mít Svatý Otec z Říma, který k nám tak rád jezdí pro poučení od našeho Otce Vlasti, velkou příležitost někoho dalšího blahoslavit, když ta naše Anežka je již pod svatým čepcem.

Jen tak mimochodem z večerního zamyšlení

2. dubna 2011 v 14:53 | GSchwarz
Jsem starý člověk, nemocný, se vším smířený. Prošel jsem dvojí totalitou, ve 13ti letech jsem pracoval jako námezdní pohunek v trestné koloně jen proto, že můj otec seděl v koncentráku za to, že byl angažovaným Čechem. Ano, vypracoval jsem se pílí a houževnatostí, přičemž hlavním motorem bylo snažení, že i bez morální a politické prostituce lze něco dokázat. Uznání jsem nečekal a u nás se ho ani nedočkal, až na to málo titulů za a před jménem, co mi nepřineslo nikdy ani korunu. Vlastní rodinu jsem přežil, až na jednu dceru, pro kterou však již žiji zbytečně dlouho a ujídám z jejího zaslouženého žvance, jak si lze konečně všude přečíst a slyšet. Abych si se svými dvěma rakovinami a neurologickým onemocněním tolik nevyskakoval, uzavřela mi zdroj mého přilepšení pro stáří. Že ještě žiji je zásluha jedné vzácné ženy, kterou jsem poznal již ve svém dezolátním stavu, všemi opuštěn. Ujala se mě skutečně jen z milosti, protože si vážila toho, jaký jsem prožil život a to jí stačilo, aby denně mi poskytovala služby, které s estetikou mají pramálo společného. Inu, Matka Tereza byla sice jedna, ale jedna je také i Matka Bedřiška! Neprosil jsem se jí o to, ale jsem jí přesto za to vděčný. Konečně jak jsem neměl pod kontrolou svoje zrození, tak pracuji již třicet let na tom, abych měl pod kontrolou alespoň svou smrt a umíral důstojně, tak, jak jsem žil.
Bohužel ani nejvyšší stupeň civilizované společnosti, tj. náš stát mě netěší. Po morální stránce se dosti podobá předchozím dvěma totalitám, i když není vhodné to nahlas říkat. Jeden den dostanu od ministra složenku na nevím kolik set miliónů, které jsem za svůj život promrhal. Jindy je mi zazlíváno, že již žiji příliš dlouho bez aktivní otročí práce, než aby mě dále živil stát, resp. dnešní mládí. Pak je mi hroženo zvýšením poplatků ve zdravotnických i lůžkových službách, kde platím za to, že jsem nežil dosti ohleduplně k mému zdraví a tedy za nedostatek prevence. Proč by to mělo platit pojištění?? Pro informaci - jeden lék z mnoha, které mi současné zdravotnictví předepisuje jako nezbytné, stojí ku příkladu 1600 Kč a to doplácím, protože to "není standardní lék". Ale to jsou moje starosti.
Mnohem více mě trápí, jakou národně zločineckou politiku naši politici pod svěcením z Hradu provádějí. Z naší televize jsem se dozvěděl, že v NSR, Francii a Velké Britanii žijí velké menšiny mladých českých rodin, které tam pracují. Všechny ty rodiny se snaží, aby jejich děti byly i nadále Čechy, aby nezapomínaly na svoji vlast a byly na ni hrdé. Rodiče založili proto pro svoje děti, jak to v EU činí i jiné národy, kompletní české školství, které je na vysoké úrovni. Dotují je však jen menšiny, vlastní rodiny a státy, ve kterých žijí. Naše ministerstvo školství již dva roky projekt "studuje", ale školy neuznává. Tak musí rodiny ze zahraničí jezdit se svými dětmi ročně do ČR k tzv. "vyrovnávajícím" zkouškám, to vše bez přispění českého státu. V NSR a Francii to rodiny ještě činí, ale z Britanie je to pro finanční náročnost pro mnohé neúnosné, proto se tam české rodiny ke své národnosti raději nehlásí. Co na to? Bez komentáře, jen hluboký , nesmazatelný smutek v duši.
Zamyslel jsem se, co naši vlastenci od r. 1918 měli za to, že za český národ nasazovali životy. Začalo to již legionáři z první světové války, kdy mnozí zahynuli nebo trpěli v nacistických koncentrační táborech. A vězňové nebo zahraniční vojáci z druhé války, mnozí byli velmi brzy degradováni a dehonestováni, pakliže nezahynuli v nelidských věznicích, kdy tzv. odboj si přisvojili hlavně partyzáni, z nichž mnozí nikdy proti nacismu nebojovali. A 3. odboj??? Ježíši Kriste!!! Je mi z toho špatně, kolik údajně protikomunistických bojovníků byli členové KSČ, často na významných postech, právě v padesátých letech, kdy se odehrávaly nejhorší zločiny proti lidskosti a vraždy. Mnozí z nich sice v r. 1968 procitli, kdyby to ale byla i pravda, nezbavuje je to odpovědnosti za činy, které byly napáchány za jejich partajní činnosti. Je to jako s Allibabou a jeho 40 loupežníky. I když Allibaba byl snad ten největší vrah (myslím ale, že to byl hlavně organizátor), odpovídá za jejich loupeže a vraždy i ten poslední loupežník. A tak když dnes uctíváme mnoho zasloužilých lidí o náš stát, a patří k nim např. i herečky, jako pamětník vidím stále krev na jejich rukách.
Mám já ještě nějakou životní radost? Jistěže ano! Kromě obětavé Matky Bedřišky mi věnuje nezištnou lásku i naše fenka Betty, která podle našeho zákonodárství není živou bytostí, nýbrž "zbožím zvláštní povahy" (přímo vidím, jak Karlík Marxů v hrobě jásá). A abych nebyl nevděčný k přírodě. Veliké uspokojení a úlevu na těle i duchu nacházím po sice vzácném, nicméně důkladném vystolicování. Pak mám být nespokojený?
Leč přece mám jedno dilema? Nevím, koho bych volil, když všichni jsou tak milí a ve svých slibech na mne myslí? Abych někomu nekřivdil! Ale snad se příštích voleb již nedožiji!
Po tomto zamyšlení a notné dávce z vlastní kapsy hrazených prášků sladce usínám ……….! K nelibosti Kalouska a naší Hradní mládeže se snad ještě probudím!

To snad není pravda

1. dubna 2011 v 15:49 | GSchwarz
Když jsem dnes ráno otevřel rozhlas, nevěřil jsem svým uším…Pod kulisou slovanských oslavných fanfár sděloval opakovaně komentátor, že dnes v noci odstoupil prezident a okamžitě odletěl vládním speciálem na Tichomořské ostrovy, aby tam navštívil své přátele z kuponové privatizace. V nastalém zmatku nebylo jisté, zda se nestaví v Jihoafrické republice, kde má údajně také dobré a vděčné přátele. Pro jistou nespolehlivost našeho leteckého parku si údajně opatřil dva speciální padáky. Za svého nástupce ustanovil nejlepšího, nejspolehlivějšího a nejzkušenějšího jemu oddaného politika - čku, soudružku - omlouvám se, Její blahorodí, neuznanou, nenáročnou, absolutně altruistickou a kultivovanou paní Baborákovou, která jako jediná to myslí s naším národem dobře a nenechá se jako snad jediná z naší vládní garnitury podplatit. Ta okamžitě rozpustila pomocí statečné hradní stráže parlament a všechny ministry hodila pro změnu do Vltavy. S ministerským předsedou si musela dát načas, protože stále plakal, že neumí plavat. Ale nic naplat, čas nečas, i on tam nakonec musel. Chyběl jen kníže Schwarzenberg, který bafal z fajky někde ve Vídni "beim Heurigen" kde měl Stammtisch se svými závistivými, většinou zchudlými šlechtici. Vyrušila ho až SMS-ka z Hradu, že se má okamžitě postavit do čela svých biřiců a táhnout na Evropu.
Mezitím se nová prezidentka dala svým mužem korunovat v hradní bývalé schůzovně SČM na první českou císařovnu pod jménem Jana I..Po vzoru slavného Davida, který portrétoval Napoleona I, pózovala na měkkém francouzském gauči mistrovi Soudkovi v rouně a polohách, použitých před léty v Play Boyi. Vládla sama jen s pomocí svého biřice - manžela. Současně prohlásila, že ho sice nebude honorovat, ale že mu za jeho dosud nevykonané služby dává Svatováclavské klenoty. Orálně vyhlásila přes rozhlas válku celé Evropě, přičemž první biřicové již překročili horský pás, tvořící naši ochranou hranici s Německem. Paní kancléřská Merkelová, sotva to německé rozhlasové stanice ohlásily, okamžitě spáchala sebevraždu po vzoru A.H., když ještě předem ohlásila bezpodmínečnou kapitulaci. Neudělala to však unáhleně. V její blízkosti spadly téměř jí na hlavu tři z malá českých Grypenů, které měly technickou závadu. Protože se šetřilo na katapultáži, piloti ani neměli možnost se katapultovat a proto zemřeli jako první hodinové českého císařství. Ostatní vojenská technika, ta nejlepší v Evropě, na které se nahrabali všichni dosavadní ministři národní obrany, nepřejeli pro technické závady ani pohraniční hřebeny, kde ale vytvořily pevné obranné pásmo. Zbytky Vyhnanců, hlavně z Bavor, se sjely okamžitě do Prahy, kde u nohou nové císařovny prosily o milost a trhaly kopie Benešových dekretů a děkovaly za vyhnání, jinak by se jim celá ta léta tak dobře nežilo. Její Výsost císařovna česká si lebedila, jak brzo a rychle udělala pořádek.
To nebylo ale zdaleka vše. Také prezident Sarkozy se hrozně polekal. Domníval se, zřejmě mylně, že nic horšího než Topolánek nemůže z Česka přijít. Okamžitě odvolal své Mirage z Lybie a nařídil jim, aby zbytky svých bomb svrhly na naši Matičku Stověžatou. Suše konstatoval, že tím současně rozřeší spor o to, je-li Praha krásnější než Paříž. Jeho letečtí hrdinové se sice podrobně vyznali v africké poušti, od svých dědů slyšeli o jakémsi Československu, Česko jim však nic neříkalo. A tak zničili to nevinné, krásné Švýcarsko, ten ráj vládnoucích plutokratů. Sám Sarkosy se uchýlil do komnat své manželky, aby tam v přítmí a intimitě absolvoval několik dodatečných lekcí erotiky k inovaci svých dosavadních, pohasínajících schopností. Pak zdvořile požádal o audienci u české císařovny, která se mezitím ukojovala potomky svých bývalých svazáckých přátel, takže na nějakého degenerovaného i když jistě neobvykle chlípného Sarkozyho nebyla zatím zvědavá. Její heslo bylo: "všeho dočasu".
Mezitím se vytvořila jediná, všemocná vládní strana Nesuverenita, kde všechny funkce, až na prvního biřice, převzala sama císařovna.
A tak by bylo všechno v pořádku, dostali bychom pevnou, trvalou a jedině správnou vládu, která by vládla do nekonečna a nikdy jinak. A lide český, nepochybuj, že mnohým by se to líbilo.
Jediný háček to má, dnes je PRVNÍHO APRÍLA !