VÝCHOVA PŘÍKLADEM

1. března 2011 v 15:59 | GSchwarz
Odjakživa, a to je již hezkých pár desítek let, mi bylo vtloukáno do hlavy, že nejdůležitější a nepřesvědčivější prostředek pedagogiky je vzor, příklad. V kolejích prestižních anglických univerzit dokonce bydlí učitelé se svými rodinami na kolejích, takže jsou de facto pod kontrolou i v soukromí. Pokud je mi známo s tím nejsou větší problémy, asi proto, že Angličané si uvědomují komplexnost pedagogiky, kde nelze kázat vodu a pít víno, takže to berou za součást výchovy, což je správné a logické. I u nás ono výchovné pravidlo platilo ještě na začátku komunistické éry, kdy ještě vysoká škola byla školou s větší či menší mezinárodní prestiží a profesoři byli ještě profesory s velkým P. Nezkoušelo se podle otázek, ale hodnotil se přehled o příslušném předmětu s poukazem na to, že se v praxi, až půjde do tuhého, nemůžeme vymlouvat, že tohle v otázkách nebylo.
Nicméně vysoké školy se jako vše zproletarizovaly, vyrůstaly nové jako houby po dešti. Kde byla dříve kvalitní odborná škola, vznikla univerzita, sice s nižší úrovní než měla střední škola, ale na to se nikdo nedíval. Šlo o to, abychom byli státem, kde téměř každý má titul, což vedlo k výrazné dehonestaci opravdových, mezinárodně uznávaných titulů. Také naše "Učitelské ústavy" měly vysokou úroveň. Dnes máme Pedagogické fakulty a nedomnívám se, že naši učitelé jsou vysoké kvality, za což ovšem může také společenské postavení učitelů, stejně jako lékařů a s tím spojené oceňování jejich práce.
Hlavně mi na celé věci vadí úroveň pedagogického sboru a zejména to,že si toho nikdo nevšímá. Pochopitelně nemohu a nechci házet všechny členy pedagogického sboru do "jednoho pytle", leč praxe ukázala a denně ukazuje, že průměr má hluboce podprůměrnou hodnotu a to nejen co se týká faktů, ale i samotného chování pedagogů a jejich charakteru. Nechci zde mluvit o bezpáteřních komunistech, které zde měli za totality volné pole působnosti. Jedna z nich, bývalá vedoucí katedry marxismu - leninismu, musela po "revoluci" odejít a pomocnou ruku jí podala jiná fakulta, kde se stala zástupcem vedoucího katedry dějin lékařství, přičemž vedoucím byl její manžel se stejnou politickou minulosti. Pro vlastní obor to byla a je katastrofa. Vytvořila si dějiny podle svých představ, čistě v marxistickém stylu, kde zcela ignorovala velikány oboru, kteří se jí nelíbili jen proto, že mluvili německy. Její "odborné" posudky připomínají marxistickou demagogií a nenávistí ke každému, kdo je jiného názoru, posudky akčních výborů padesátých let.
Závěrem bych chtěl zmínit průběh jedné závěrečné státnice bakalářského studia pedagogické fakulty. Komise se skládala z předsedy a čtyř zkoušejících pedagogů, většinou vysokoškolských profesorů. Předseda byl neutrální. Klidně seděl a tu a tam utrousil nějakou poznámku. Také právě zkoušející profesor se choval adekvátně. Zato ostatní přísedící se chovali jako chovanci polepšovny, na které bych s chutí vytáhl starou dobrou rákosku. Můj úděs byl o to větší, když jsem si uvědomil, že absolventi těchto pedagogů mají nejen vyučovat, ale také vychovávat naše děti - Bůh je opatruj !! Jeden z přísedících si neustále hrál s mobilem a podle zvuku zřejmě hromadně rozesílal SMS zprávy. Ve snu nenapadlo ani jeho, ani předsedu komise, že tím ruší zkoušeného. Druhý neustále pojídal chlebíčky, uložené na míse před ním a hlasitě u toho mlaskal. Jeho motto bylo jasné: Kdo zaváhá, ten nežere! Třetí se intensivně zabýval zkoušejícím ne právě odpovídajícím způsobem. Neustále se hystericky chytal za hlavu, kroutil se a vykřikoval na kandidátku poznámky typu: "jak jste přišla na tu blbost", "když to nevíte, proč sem chodíte", nebo "když to nemáte v hlavě, tady z ní nic nevydojíte"! Přitom se jednalo o zcela průměrnou kandidátku, která zkoušku udělala bez "odřeného zadku"!
Ve mně tento akt zanechal krutý poznatek. Vděčil jsem za svoje vzdělání, které jsem získal v době, kdy staré, osvědčené pedagogické metody ještě dožívaly nebo přežívaly. Zejména se však neustále táži, co může vzniknout z národa, který se na výuku a výchovu svých "dětí" dívá s takovou lhostejností. Naštěstí jsme silný a odolný národ, který si poradí s každým způsobem sebepoškozování. Inu, příroda je mocná čarodějka!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama