Moudrost tkví v umění naslouchat

15. února 2011 v 10:26 | GSchwarz
Jsem o tom přesvědčen! Umění naslouchat je jednou ze základních podmínek moudrosti. Ne, jak je běžným zvykem, obvykle ještě zvýšeným hlasem hlásat svoje moudra, což je jenom psychologickým ukazatelem snahy o zvýšení svého ega, ovšem snaha je to marná. Moudrý člověk "stojí v koutě" a pouze naslouchá. Teprve, když jsou strany názorově diferencovány a ve svých zákopech se překřikují v prosazování svých pseudopravd, vystoupí do té doby opomíjený a přehlížený moudrý, aby na základě argumentů a nikoliv demagogie přednesl pragmatickou analýzu problematiky, kterou lze jen těžce oddiskutovat. Protože si je vědom, že diskutuje se vzdělanými profesionály, je jeho pravda často kompromisem většiny ostatních pravd.
U nás je to bohužel obvykle jinak. Buď zde stojí před "davem" absolutista, neomylný papež, jehož "pravdy" jsou v úzké souvislosti s jeho mocí. Tato absolutistická pravda je slepě přejímána i tzv. "intelektuální elitou", kterou pracovně označuji jako intelektuální proletariát.
Jako v politickém životě je diskuze tohoto "proletariátu" více - méně založena na oslavě intelektuálního monarchy a na ujišťování o naprosté loyalitě vůči němu, jako by na tom v projednávané problematice záleželo.
Tento symptom je pozůstatkem stovky let, kdy zmíněné názory byly podmínkou intelektuálního přežití. Národní charakter, udavačství, závistivost a neobyčejná podlízavost zde hrály nemalou úlohu. Není to jen můj názor, jsou to vlastnosti, prolínající často i do naši národní literatury, např. Neffovy "Sňatky z rozumu". Zde syn národního hrdiny, obrozeneckého obchodníka je spolupracovníkem Rakousko - Uherské tajné policie.
V praxi to vypadá tak, že všechna společenská odvětví, filozofií počínaje a medicínou konče, mají na určitý problém "sjednocený", názor. Máš-li na stejnou otázku jiný názor, stáváš se nesmiřitelným nepřítelem ostatních, kterému budu z principu oponovat v jakékoliv další diskuzi. Existuje jediná pravda a tou je neoddiskutovatelně ta "moje" pravda. Změní-li se náhodou, obvykle z pragmatických důvodů, autoritativní "pravda", změní se postupně i "pravdy" ostatních na "jinou" pravdu s odůvodněním podobné logiky, jako je např. "davové mýlení". Vzniká tak určité dogma, které nám nevadí právě tak, jako nám vadí dogmata církevní, což lze označit jako formu názorové schizofrenie.
A tak se smutkem vzpomínám jedné diskuze pěti anglických významných odborníků, kteří se do krve hádali o podstatu jakéhosi nádoru. Jejich názor byl pro další osud nemocného rozhodující. Ona důležitá  diskuze, na kterou měl každý z uznávaných kapacit jiný názor, se podobala spíše hospodské hádce nežli rozmluvě mezi gentlemany. Konečný ortel nekopli oni vědci "do autu", jak bývá zvykem. Z důvodů reálné úcty před vědomostmi kontrahentů a s vědomím velké odpovědnosti vůči nemocnému zvolilo konsorcium kompromisní, avšak použitelný názor (pravdu). Jinak by to ani nebylo možné. Možnost vzniku tohoto kompromisního rozhodnutí byla dána především  moudrostí všech jednotlivých účastníků diskuze, kde každý uznával kvality druhého a nikdo nikoho ani v zápalu diskuze nedehonestoval. Výsledek byl zaměřen výhradně na prospěch nemocného.
Zakončení této odpovědné diskuze probíhalo rovněž zajímavě. Odehrávalo se v nejbližším pubu při tmavém pivu, kde se kolegové bavili a smáli, včetně vzájemného zesměšňování. Stručně řečeno: byli to bezesporu moudré osobnosti s nadhledem!!
Můžeme si z toho vzít ponaučení, že popsané jevy jsou projevem dlouhodobé tradice s absolutním uznáním individuality každé osobnosti, byť měla zcela odlišné názory. Důležité je zbavení se často skrytých "mindráků", vyskytujících se zejména u osobností, pocházejících z dlouhodobě porobených národů.
Když si tyto skutečnosti uvědomíme, nebudeme sice hned "jako oni", avšak budeme pracovat na tom, aby naši potomci byli "lepší než oni".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maryse Maryse | 16. února 2011 v 13:29 | Reagovat

Také jsem si všimla,že v posledních letech se jaksi vytratila slušnost a ochota naslouchat názorům druhého.Vítězně z nich vychází právě ten nejuřvanější nevychovaný hulvát,který skáče druhým do řeči a donekonečna opakuje pouze svoji myšlenku.Takže síla hlasu se stává
důležitější než síla myšlenky.Proto pokud v televizi narazím na nějakou diskuzi(většinou politickou),s ulehčením jí vypínám.
Bylo by záhodno zařadit do školních osnov výuku o umění diskuze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama