NENÍ KABULKA JAKO BAMBULKA

22. ledna 2011 v 16:40 | GSchwarz
Ta naše Kabulka je jistě Bambulka. Pochybuje o tom, že lze z několika fotografií vyčíst mnoho o povaze, charakteru a jiných vlastnostech určité osoby. Ne ovšem každé. Uvedu základní předpoklady. Důležité je, aby analyzovaný jedinec nebyl pitomec a měl v tváři, výrazu, úsměvu a jiných rysech něco z osobnosti a nebyl tele, co jen hubou mele. Samozřejmě je fotografie jen jednou z mnoha předmětů studia. Důležitý je např. pozdrav, podání ruky, pohled do očí, sledování zálib a vážnosti zájmů media.
Někdo čte šestiset stránkovou knihu a to ještě snad na dovolené nebo o svátcích. Již v tom se jeví trpělivost a systematika, která je v přírodě vlastní jenom svrabu nebo dřevokazu. Jako obyčejný člověk, středoevropan, jsem přečetl jen jednu pětiset stránkovou knihu a tou byla učebnice. Snad jsem měl handicap v tom, že se mnohé z té knihy musel člověk naučit zpaměti, nebo byl-li líný a vynalézavý jako já, objevil nějakou mnemotechnickou pomůcku. Kdo tuto horu nezdolal, ztratil svoji vytouženou budoucnost. Proto se této překážce obecně říká "pons asinorum" - most oslů.
Miluji biografie přesto, že jsou dosti tlusté. Churchillova měla dokonce čtyři, ne-li pět dílů. Doslova jednu epochu jsem četl, myslím, že to je pět dílů Palackého "Dějin národa českého" ve slepé naději, že se tam dozvím něco zásadního z dějin našeho národa a nejen samé báje, pověsti a podobné nesmysly, které se učí na školách. Palackého jsem četl nejen dlouho, ale hlavně nesystematicky. To, čeho jsem se tam dočetl, bylo věcné a logické, ale naší republikové vrchnosti se to zřejmě nelíbí, protože se o tom přes svoji aktuálnost většinou mlčí.
Ale zpátky k Bambulce. Ta nejen čte, ale píše i o cizojazyčných knihách recenze, které lze vpravdě označit za profesionální. Takže četba, její rozbor, vztah k přírodě, koňům a jiným věcem, které Bambulka otevřeně svěřuje, pomáhá analytikovi v jeho práci. Jen jedno nemohu pochopit, když je najednou nevirtuální Bambulka, tedy asi Dadulka nevrlá a podotýká, že by jí zmíněná analýza mohla být nepříjemná. Do jisté míry to lze považovat za faleš, avšak ta je Bambulce zcela cizí. Bylo-li by tomu tak, neuveřejňovala by přece ta fakta. Mnoha lidem by ale vzala požitek z laškování. Kromě toho by to bylo i kruté.
Co se týká řeči těla, tu Bambulka obchází, zřejmě tam měl analytik pravdu. V ostatním chce Bambulka dokázat, že není naivní tím, že naivitu zaměňuje za "víru v dobro a spravedlnost" - tady si z nás Bambulka dělá šprťouchlata, nebo snad úplné blbce? Její finále mne dojalo k slzám, když onen chytrý a schopný tvor slibuje, že ředitelovi předpoklady do ní vkládané, nikdy nezklame. O ředitelově moudrosti a vševědoucnosti vypovídá fakt, že onen nový mocipán Bambulku považuje za "potenciál" a ne za idiota, když si jistě - o čem však nejsem přesvědčen - přečetl Bambulčin životopis a celou její studijní a pracovní anamnézu. Bambulko, odpusť mi, ale už vím, proč Mitasky byly ty nejhorší pneumatiky, na kterých jsem v životě jezdil. Jsi skutečně perspektivní, avšak pochybuji, že přes svůj ojedinělý drive něco podstatného u nové firmy změníš. Moc bych Ti to přál !!!!
Nakonec kontrolní otázka: čím je ten hloupý diskutér, co Bambulku neustále bombarduje drzými otázkami? Vsadím se, že to Bambulka dávno ví. Ne-li, ať si ještě jednou pečlivě přečte tuto reakci!
Ačkoliv je Bambulka neobyčejně chytrá, posílám jí pro lepší poznávání svoji soukromou fotografii (zachycuje mě při charakterické práci) v pevné víře, že ji nezneužije.

PILNĚ A DENNĚ PRACUJI
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadulka dadulka | Web | 22. ledna 2011 v 19:27 | Reagovat

Ano, veřejně si píši blog. To však neznamená, že je mi přijemné, když někdo, koho osobně ani neznám, můj život a zejména mou osobnost veřejně rozebírá na svých stránkách ve svých článcích, a to bez ohledu na to, zda má či nemá pravdu. To se prostě nedělá a poněkd to zavání snahou se zviditelňovat skrze parazitování na druhém. Takovéto analýzy by měly zůstat důvěrné - není problém komunikovat např. přes e-mail. K dalšímu, místy velmi zraňujícímu obsahu tohoto článku se nehodlám vyjadřovat, znovu však opakuji, že autorovi nikdo nedal právo posuzovat hodnoty druhých, natož je kritizovat. Nezbývá než dodat, že si plně uvědomuji, že jsem nastoupila do firmy, která má svůj zaběhnutý stereotyp a že já jako jedinec těžko něco změním, což mne opravdu netrápí, protože mne to nikdy ani nenapadlo, natož abych o něco podobného usilovala. Na závěr podotýkám, že pokud autor nejezdí s traktorem či bagrem, eventuelně na motorce, těžko může possuzovat soudobou kvalitu pneumatik Mitas, které společně se značkami Continental a Cultor zašťiťuje jedna česká společnost, v současnosti druhá nejsilnější v Evropě po Michelinu.

2 gschwarz gschwarz | 23. ledna 2011 v 17:04 | Reagovat

Vážená slečno Koníková! Velice se Vám omlouvám, pakliže jsem Vás svými reakcemi na Vaše mimořádné články urazil, nebo  nějak poškodil Vaši jistě všemi vysoce oceňovanou osobnost. Je to pravý opak toho,  čeho jsem chtěl docílit a velice mě mrzí, že jsem nebyl pochopen. Vycházel jsem z faktů, které uvádíte na svém blogu a proto jsem se zřejmě mylně domníval, že s nimi mohu ve vzájemných „reakcích“ disponovat. Nepředpokládal jsem, že moje psychologické hry budete považovat za urážlivé nebo nepravdivé.  Nikde jsem se nezmínil o tom, že moje dedukce jsou přesné, nebo jak Vy to vnímáte, pravdivé. Konečně co je to pravda? Vy i já  máme svoje pravdy a je dáno  stupněm demokratického myšlení, jsme-li ochotni přijmout pravdu toho druhého. Vše jsem chápal jako formu brain trainingu a Vaše intelektuální vyspělost s Vaší mnohostranností mě vedly k předpokladu, že budete vhodným partnerem pro tuto duševní empirii. Zpočátku jsem měl dojem, že mě chápete, když jste reagovala na skutečně soukromé otázky. Také mi to bylo trapné, proto jsem zvolil virtuální formu. Abych byl zcela upřímný, také jsem uvažoval o  kontaktu přes e-mail. Brzy jsem to však zavrhnul, protože by jste to mohla považovat za touhu vilného staříka, vniknout do Vašeho soukromí – a proboha, to bylo to polední, čeho bych chtěl dosáhnout.
Mohu Vás ujistit, že Kadulka s Bambulkou, tak jak se objevily, tak se také zmizí. Stejně tak i já se ztratím z Vašeho blogu.  I když o to nestojíte, nechte mi, prosím, nakonec vyjádřit ještě dvě úvahy. Nikde jste v mém blogu nebo  reakcích nenašla negativní názor na Vaši osobu, v tom mi křivdíte, i když to beru! A ještě Vás prosím, nepodléhejte těm, kteří Vás přesvědčují, jak Vám „fandí“ a současně tvrdí, že jen tvrdost, „rovná páteř“ a ostré lokty jsou cestou ke spokojenému životu. Právě i proto, že Vás považuji za úplný opak, jsem se hlouběji zabýval Vašimi skutečně obdivuhodnými příspěvky.
Přesto, že to považuji za svoji osobní prohru (budete mi scházet), zticha odcházím  a přeji Vám hodně úspěchu a lidí, jejichž upřímnost a intelekt bude odpovídat Vašemu.

[1]:

3 dadulka dadulka | Web | 23. ledna 2011 v 21:00 | Reagovat

Ano, i takto lze mou reakci chápat. Přesto však vyjasním několik maličkostí. Můj bolg je nadále otevřený všem čtenářům, ovšem bez toho, aby jeho obsah zpracovávali na svých stránkách, a tak zvaných psychologických rozborů se to týká dvojnásob. Žádný dobrý psycholog by v první řadě nikdy neporušil důvěrnost informací vzešlých z těchto analýz. Ty slouží pouze jemu a jeho klientovi, rozhodně ne pro pobavení široké veřejnosti. Proto bychom se daleko lépe domluvili s vyloučením publika, kde by názory nebyly vnímány jako "obtěžování", nýbrž jako úcta k druhému. Rozumně uvažující jedinec přece nemůže předpokládat, že jeho samozvaný partner bude nadšený z rozpitvávání svého života formou přístupnou lecjakému publiku... A často i formou, kde hodnotitel přesahuje své kompetence, protože v mnoha ohledech jde o pouhé dohady, které se ovšem nezřídka dotýkají i soukromého života. Na taková hodnocení má právo opravdu málokdo. Virtuální forma byla vpravdě tou nejhorší varinatou pro takovou úroveň komunikace a pevně věřím, že se podobný omyl již nebude opakovat. Právo na svobodu projevu mí čtenáři mají formou komentářů na mém blogu, kde mohou na mé články reagovat a já jakožto administrátor mohu s jejich příspěvky disponovat a ty "nevyhovující" smazat. Zde jsem však pouhým divákem, přihlížejícím tomu, jak někdo cizí nakládá s jeho myšlenkami, názory na život, hodnotami a pocity, což by jen málokomu bylo příjemné...

4 _Ury _Ury | 24. ledna 2011 v 21:40 | Reagovat

Skutečně z fotografií, postojů, chování, myšlenek, životních příběhů, aj. můžeme hodně o člověku vyčíst. Není pravda, že analyzovaný nesmí být pitomec. Každá osobnost se zračí ve tváři a postojích. Autor článku se snaží vzbudit dojem, že je schopnější, než ve skutečnosti je. Snaží se vzbudit dojem, že jen na základě fotografie je schopen provést hloubkovou analýzu člověka, přestože se ve starších komentářích sám usvědčuje, že v hojné míře vychází ze sdělení nalezených na blogu popisované. A jak se obecně říká, mnohdy analýza někoho, nebo něčeho, vypovídá více o analyzujícím, než o analyzantovi.
Rozhodně autorovi článku chybí vědomí etického kodexu psychologů, psychiatrů i pomáhajících profesí. Jinak si neumím vysvětlit, jak je možné, že bez souhlasu analyzované osoby své postřehy a domněnky zveřejňuje. Druhou variantou je nedávná snaha o osvojení si takové dovednosti, která u vysokého procenta studentů vede k analyzování svého okolí bez morální zodpovědnosti, která přichází až s praxí. A pojímat takové jednání jako psychologickou hru, no to snad ani ve srandě!
Do určité míry zde opakovaně uplatněný pokus o analýzu můžeme také chápat jako projev moci. Odhalit vnitřní motivy druhého dává analyzujícímu nad ním moc, odhalit je dokonce veřejně znamená snahu o diskreditaci. Což je v zajímavém protikladu k deklamovanému nadšení nad mladou a inteligentní bytostí. Psycholog si je takové moci vědom a využívá této převahy jen ke zdárnému cíli terapie. Je škoda, že se analyzovaná osoba již při prvním takovém pokusu nevymezila hned a dala autorovi poněkud povolenku k takovému jednání sekundováním v tom, co pravda je a co ne.
Není nezajímavou skutečností, že ve všech těchto článcích a komentářích zároveň autor velmi upozorňuje na svoji osobu a mnohdy není ochoten uznat svůj omyl. Ten radši maskuje rádoby hlubším pochopením souvislostí, které není schopen dokázat.
Pane Schwarz, psycholog má velké množství hypotéz, které ovšem neustále porovnává s reakcemi klienta a teprve na základě takového porovnání dochází k závěrům. Psycholog tvářící se, že má křišťálovou kouli, nikdy skutečnou pravdu neodhalí. Spíše se pak dívá do vlastního zrcadla.

5 gschwarz gschwarz | 26. ledna 2011 v 11:02 | Reagovat

[4]:Milá Ury! I když jsem ve škole nebyl žádný „šprták“, tak i ten nepřísnější profesor mi to nikdy neosolil tak,  jako Ty! Samozřejmě jsem se podíval, kdo ta Ury je! Ticho „po pěšině“ – tedy invenční anonym. Ty mám rád, zejména z komunistické éry, ale v té žil  maximálně Tvůj tatík. Já se jimi normálně nezabývám, ale udělám výjimku. Řekl jsem si: „jsi přece hodný chlapec, tak té lepé divě napiš, co jsi ty, troubo, nepochopil! Snad bude tak šlechetná a  odpoví!“
Předesílám, že se Tobě nemohu ani stínem rovnat. Jsem již starší? -rý? člověk a náhodou včera byl slavný den, kdy  mě soudní znalci uznali na rozdíl od Švejka za plně odpovědného a svéprávného – ale to jen tak in margine. Moderní je totiž, prohlásit oponenta za blba, pak nepotřebuji argumenty. Chci od Tebe jen jedno, po pravdě mi odpověz otázky, týkající  se čistě mé osoby!!!
Jak jsi přišla ke konstatování, že chci vzbudit (na blogu!!!) dojem, že jsem schopnější než ve skutečnosti?? Proč to chci a hlavně v čem jsem schopnější?? K tomu Tě musely vést jakési úvahy, které jsou mi nepochopitelné (promiň, předeslal jsem, že  jsem svéprávný!).
Z psychologie, kterou se tak oháníš, víme, že lze z fotografie vyčíst mnohé. Lékaři se baví tím, že typují diagnózy kolemjdoucích. Na fotu ovšem musí být osobnost (neplést si prosím s osobou),  která má určité charisma. Proto je tak důležitý pohled do očí dvou komunikujících jedinců.
Dále nechápu větu …etický kodex psychologů, psychiatrů a „pomáhajících profesí“ ….? Je jeden etický kodex, platný pro „doktor medicinae universalis“, jednotlivé disciplíny jsou jen bližším označením specializace dotyčného lékaře, sloužící zejména školastickým účelům. Etika je potřebná pro jakoukoliv  činnost lidí. Marxista má sice jinou etiku než třeba  idealistický filosof, ale má svoji etiku, i když „neetickou“. S tím ovšem nemá analýza nebo synthesa osobnosti nic společného. Prosím o bližší vysvětlení, v daném znění je celý odstavec blábolem (pardon, věci se mají označovat pravým jménem!).
Dále mi moje nevzdělanost nedovoluje pochopit, co má společného analýza jedince z obrazu, kdy se předpokládá větší nebo menší procento nepřesností, s mocí nad analyzovaným jedincem – jaké moci??? To trochu zavání   již mimozemským sektářstvím, nebo je to jen bla, bla? Každopádně to již skutečně není „sranda“ (jak krásné slovo v ústech dámy!!), to už je tragikomedie!
To ostatní je vedeno v podobném tónu. Každopádně si uvědom, vážená Ury,  že kritika je velmi dobrá a smysluplná věc, která slouží  ke zdokonalení kritizované věci. Zásadní chybou Tvé kritiky je, že kritizuje někdo neznámý, který nikde ani nenaznačuje, je-li oprávněn kritizovat někoho a svoje dehonestace a bláboly nelogicky zakrývá „morálkou, etikou“ a jinými, v principu ušlechtilými  a užitečnými pojmy.
Já se vůbec nezlobím a chápu Tě. Jsi výplodem doby, která oplývá demagogii a podvody. Proto mám skutečný obdiv před těmi mladými lidmi, kteří přes toto prostředí mají svoji nadnárodní kulturou a morálku. A dehonestuješ především je, když se na jejich účet snažíš takovým způsobem zviditelnit. V úctě Schwarz (jak staromódní,  měl by se vrátit do hrobu, že?)

6 dadulka dadulka | 27. ledna 2011 v 8:29 | Reagovat

I když jsem neměla v úmyslu se k diskusi na této stránce vracet, po přečtení výše uvedené reakce pana Schwarze mi nezbývá než, se "Ury" zastat. Pokud autor četl můj blog tak pečlivě, jak tvrdí, nemohl si nevšimnout, že jedním z častých komentujících je právě tato osoba a že se tudíž nejedná o žádného anonyma, nýbrž o mou dobrou přítelkyni, která má na mém blogu své místo i ve článcích (včetně fotografií). Co orpavdu nechápu, je agresivní (místy až sprostá) reakce autora na její komentář. Zajímavé je, že se autor ani slovem nezmiňuje o vlastním významu komentáře a důvodu jeho napsání, čímž je snaha hájit mé právo na soukromí a vysvětlit, že psát o jiné osobě články na svém blogu není úplně "košer". Místo toho útočí na autorku. Je opravdu těžké uznat, že Váš postup nebyl tak úplně vhodný, že, milý pane Schwarzi? Pro mne je Vaše rekace zklamáním. Zpočátku jsem si myslela, že jsem narazila na inteligentního, charakterního jedince otevřeného názorům. Proto jsem na podzim neměla problém s Vámi formou komentářů diskutovat a nechat Vás tak více nahlédnout do mého života. Až nyní jsem si uvědomila, jaká to byla chyba, čímž připouštím Vaše trvzení o své naivitě a důvěřivosti k okolí. Nikdy mne totiž nenapadlo, že to povede k veřejnému rozebírání mě a mého života na Vašem blogu. Ale to už se opakuji. Na závěr chci poděkovat Ury za podporu a ostatním vzkázat, aby se nejdříve zamysleli nad svým přístupem a chováním, než začnou komentovat (či komandovat?) ostatní.

7 gschwarz gschwarz | 27. ledna 2011 v 13:38 | Reagovat

[6]:"SMUTNÁ JE DUŠE MÁ,SMUTNÁ AŽ K PLÁČI"

8 _Ury _Ury | 29. ledna 2011 v 20:17 | Reagovat

Je zajímavé, že v mnoha článcích zmiňujete staromódnost, fosilnost, s návratem do hrobu. Skutečně se cítíte tak mimo dění, nebo se jen snažíte ostatní přimět k tomu, aby vám takové tvrzení vyvraceli? Proč si ze stáří či inteligence děláte alibi?
Není pravdou, že se anonymy nezabýváte. Na svém blogu jste již na takový příspěvek, tedy spíše autora, reagoval. Viz. milému Bambimu z 1. prosince. Na druhou stranu nechápu, jak vedení nějakého blogu, nebo jiná veřejná akce, dává větší právo k příspěvkům než vlastní profese. Již několik let pracuji v pomáhající profesi a zabývám se arteterapií. Pracovala jsem jak s fyzicky, tak s psychicky postiženými lidmi a nikdy bych si nedovolila zneužít jejich důvěry a takto své závěry zveřejňovat. Přátele nevyjímaje. Když nic jiného, je to morální fakt, který je dokonce právně vymahatelný! O mém životě víte kulové a místo uznání svého přehmatu radši kopete do těch, které na vaše selhání upozorňují? Máte pravdu, to je tragikomedie!
Nejedná se o mimozemskou moc, či nějaké bla, bla. Odpovím vám slovy Alfreda J. Brieracha, který takové jednání u lidí, kteří správný odhad druhých lidí nepotřebují ke své profesi, chápe jako snahu o vědomé pozvednutí vlastní hodnoty: „Výše zmíněná skutečnost (zájem o psychologické vědění jako o pravidla a triky společenské hry) svádí nemálo psychoamatérů k analýze známých a přátel – nejčastěji v jejich nepřítomnosti. Získávají si tím pověst bystrosti a důvtipu a ve společnosti možná docílí i dominantní role, neboť každý z přítomných se cítí být vydán na milost této domněle ostré pitvající analytické inteligenci, která umí prosvítit osobu až do posledního záhybu. Umění prohlédnout masky lidí tedy nabízí mnohému člověku možnost imponovat a přitom být chráněn více nebo méně zdůrazněnou vědeckostí. Nabízí mu dokonce i možnost ovládat, dostat ze sebe agresi a zůstat přitom často nepotrestán – minimálně se však oddávat voyaerské zábavě.“
Nemám důvod vám neodpovědět, tedy teď k otázkám: Jak jsem přišla na to, že se snažíte vzbudit dojem, že jste schopnější než ve skutečnosti? Odpověď je již v prvním příspěvku, ale pro pořádek to tedy znovu zopakuji o něco konkrétněji – po přečtení hned prvních dvou odstavců z 12.ledna je vidět jasná snaha deklamovat poznání z fotogragií: z tváře se pozná mnohé, oči jako do duše okno. Pravdivé tvrzení, ale jestliže po něm následuje analýza, je to vědomá či nevědomá snaha vzbudit dojem, že takové poznání je skutečně jen z fotografie. Proč jste se nepřiznal, že většinu poznatků máte spíše ze studia blogu? Jak tomu bylo v komentáři z 3.listopadu, kdy jste se ještě cítil „paf“ z autorky? Fotografie, gesta, atp. nás pouze vedou k určitým hypotézám, ale ty je potřeba teprve dále ověřit. Každá osoba je jedinečnou osobností, která má větší nebo menší míru charisma. Proto na každé fotografii je osobnost. Etický kodex pro jednotlivé profese skutečně vznikl z lékařského pojetí, ale samotné lékařství se natolik rozmělnilo do dílčích specializací, že není možné všeobecně aplikovat tento kodex. Je to stejné, jako byste právníkovi vysvětloval, že desatero stačí. V obecném morálním smyslu ano, v praxi je potřeba mnohem přesnějšího jízdního řádu. Na závěr ještě jednou jednoduše a stručně: Je neetické zveřejňovat analýzu cizího člověka bez jeho souhlasu. Lékař také nezveřejňuje anamnézy svých klientů, známých. Učiní-li závěr, na který je potřeba dotyčného upozornit, volí k tomu osobní formu komunikace.
Těžko vám věřit, že mě chápete. Zvláště tvrdíte-li, že se snažím zviditelnit na úkor jiných. Kritika, ke které jsem přistoupila, byla věcná a pokud byste ji nebral jako útok na vlastní osobu, pochopil byste, že se vás snažím upozornit na morální úroveň, která vám chybí. Teď dovolte otázku vy mě. Proč máte takovou potřebu někoho veřejně analyzovat? Jestliže vaše analýza někam směřuje, proč jste nevyužil osobnější přístup? Jestliže takové jednání vám nepřipadá sprosté, dovoluji si soudit, že nejde o pomoc Dadulce, ale o vás a vaše ego. Pak ovšem promiňte, já vás za takové jednání v úctě nemám.
Tímto bych chtěla Dadulce poděkovat za její poslední příspěvek k této diskusi.

9 Mca Mca | Web | 2. listopadu 2012 v 1:30 | Reagovat

Není důležité, kolik co stojí, ale kolik ušetříš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama