PROČ ČESKÁ INTELIGENCE OPOUŠTÍ ČECHY

24. listopadu 2010 v 11:08 | GSchwarz
Podívám se na to očima lékařů! V jednom z posledních Hyde Parků jsem slyšel, že současná emigrace je hrubý nevděk, protože lékaři, faráři, lékárníci a učitelé byli vždy považováni za elitu. Ano byli, ale je tomu již dávno dávninko, ještě tak v prvních čtyřech dekádách dvacátého století. Tehdy zde byla přirozená úcta k těmto povoláním, založená na vzájemné důvěře.
Dnes je to zcela jinak. Celé zdravotnictví je "zproletarizované". Společnost přehlíží fakt, že zdravotní sestra po noční nebo i delší službě nemůže odejít domů, když ji nepřijde vystřídat další služba. Neomlouvá ji, že třeba má doma dvě malé děti, které jsou nemocné a které někdo musí hlídat. Mnoho sester jsou samoživitelky, neboť při dané životosprávě s nimi "nikdo nevydrží". Je přehlížena skutečnost, že lékař nastoupí třeba v pátek ráno do služby, aby nemocnici opustil v pondělí odpoledne. Přitom někdy celé noci operuje s plnou odpovědností za svoji práci.
Předstíráme,že jsme národ neuznávající tituly. Ale jak se na získání i nelegálních titulů "třepou" různí poslanci, ministři a podobní veřejní činitelé. Když však v televizi slyším třeba pana Stoličku referovat o zdravotním stavu nemocného, nevím nic o jeho kompetenci, zda je to laborant, doktor, docent, nebo primář oddělení. Zažil jsem i odpírání uvedení titulů do osobních dokladů, ačkoliv je někdy i v denním životě nutné, abyste prokázal svoji kvalifikaci. Komunisté šli dokonce v padesátých letech tak daleko, že zavedli termín "promovaný lékař". Teprve když se tento "felčar" stal neprodejným i v rozvojových zemích, byl zaveden opět titul "doktor". Zažil jsem, jak se lektoři marxismu - leninismu snažili urychleně získat titul doktora filozofie, aby unikli názvu promovaného filozofa. V devadesátých letech jsem slyšel prohlášení našeho současného prezidenta, který tvrdil, že zdravotníci nejsou na rozdíl od hasičů, policistů a jiných exponovaných profesí žádnou elitou. Sám pocházím z generace, která od svých deseti let žila v totalitním režimu. Nebylo to lehké, když jste na druhé straně pozorovali, jak žijí vaši kolegové v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Švédsku a jiných demokraciích.
Abych nezůstal jen u těch lékařů. Český národ nemá rád elity - ne, nenadávejte mi, já Vám to dokážu. Jak jsme se zachovali k J.A. Komenskému, Karlu Havlíčkovi (svedli jsme to sice na Rakušany, ale bylo v tom mnohem více, račte si přečíst příslušné životopisy)?
A z jiného soudku: jak zametli s E. Destinovou ti, kteří jí nesahali ani po kotníky?
Kdo zná u nás Magdalénu Koženou, která na rozdíl od různých populárních také-zpěváčků, šíří slávu našeho národa po celém světě. A v neposlední řadě: Jak jsme se zachovali k Vlastovi Burianovi, H. Haasovi, Voskovcovi a Werichovi, i když je dnes opěvujeme. A podíváme-li se na základ naší národní morálky - jak surově jsme odrovnali umírajícího dr. Emila Háchu, který se proti svému přesvědčení obětoval za věc, ke které jiní, mnohem vhodnější, neměli odvahu? Přitom on, intelektuál, na sebe musel nechat řvát primitivy typu Hitlera, Heydricha, Franka a nakonec i příslušníky vlastního národa, pro který se obětoval.
Po těchto celoživotních zkušenostech bych dnes poradil všem nadprůměrně schopným, dospívajícím dětem: Jděte a ukažte cizině svoje dovednosti a schopnosti, plně uplatněte svoje ego a invenci. Přitom nemusíte zapomenout, odkud pocházíte a kde jsou vaše kořeny. Nenechte se ale ponižovat, ani "gleichšaltovat". A stane-li se, že vám tam kdesi postaví pomník (o to  si nestojíme, jde jen o příklad), máte jistotu, že nebude během dvaceti let bourán a znovu instalován, jak se to dělo i s naším tatíčkem Masarykem.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dadulka dadulka | Web | 24. listopadu 2010 v 12:35 | Reagovat

Znám takové rčení, že velcí lidé zůstávají nepochopeni a osamoceni ve svém boji. Velmi obdivuji tyto jedince, kteří, jako staří řečtí hrdinové, jdou do boje, i když vědí, že dopadne tragicky. I já bych chtěla mít takovou odvahu... Snažím se sice jednat vždy v souladu s tím, co považuji za správné, bez ohlednu na to, že opačně by to bylo mnohdy jednodušší, ale kdo může říct, jak by se zachoval v opravdu kritické situaci? Teprve tehdy se ukáže, co je kdo zač ;-)

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 13:39 | Reagovat

Pracovala jsem několik let ve školství a vím, jak se nahlíží dnes na učitele. Jsem už trošku starší, ale pamatuji si doby, kdy učitel byl někdo. Stejně tak doktor.
Moje vysvětlení je to, že dnes hlavním měřítkem není vzdělání, ale majetek a to bez ohledu, jak k němu kdo přišel. Jsou spíš adorování manažeři (mnozí jen se základním vzděláním) a další rádoby elita této země.
Dříve se kladl důraz na vzdělání a schopnosti.
A dnes? Je mi z toho někdy dost smutno.

3 gschwarz gschwarz | Web | 24. listopadu 2010 v 14:25 | Reagovat

[1]:Děsím se, jak jsi podobná, od titěrných maličkostí – přes názory na čokoládu atd.. Neboj se, jsi mnohem chytřejší a máš hlavně v sobě více osobnosti a statečnosti, než jsem já ve Tvém věku měl, i když můj život byl podstatně těžší. S nikým nemohu vážně diskutovat v blogu, Ty jsi ta vzácná výjimka – Tvé názory na formuli 1, Tebe obklopující společnost a hlavně ta hra, jakou provozuješ ve svých příspěvcích. Hraješ si se slovy a myšlenkami, jenom po  sebe, to ostatní ti musí připadat dětinské. A máš-li ještě nějaké výhrady, počkej, až dosáhneš mého stáří, budeš uvažovat podobně, bojím se, že mnohem vyspěleji, nežli jsem já schopen. Nechci vypadat jako vilný stařec, leč hluboký obdiv je na mé  straně! Teď si např. připadám jako úplný blbec! :-) :-(  O_O

4 Čerf Čerf | Web | 24. listopadu 2010 v 21:50 | Reagovat

Ono to s českými elitami není úplně jednoduché a ani ony to nemívaly jednoduché. Těch setrvalých si nesmírně vážím a z příkladů, které uvádíte, bych si rozhodně vybral dosyta.

5 _Ury _Ury | 18. ledna 2011 v 0:59 | Reagovat

Trochu maloměstský pohled, kdy inteligentní spoluobčan odchází do velkoměsta, protože mu domácí dělají mnohá příkoří. Spíše jde o to, že mu malý dvůr neskýtá dost prostoru pro šíři jeho myšlenek. Nelze tvrdit, že u nás je inteligence zásadně více utlačovaná než ve světě. Lidi, bez ohledu na národnost, obecně nemají rádi ty, kteří je převyšují a dávají jim tak víceméně najevo jejich omezenost. Z geografického pohledu jsme sice perfektně situovaní ve středu Evropy, letitý zájem o naše území to dokazuje, ale jsme jen malý dvorek velkého světa. No řekněte, mluvíme světovým jazykem? Také si myslím, že ne. Mluvila a mluví jím jen ta elitnější část populace, nebo ti, kteří by se elitou rádi stali.
Avšak není pravdou, že na domácí půdě nemůžeme udělat cennou kariéru. Krásným příkladem může být zmiňované zdravotnictví, kdy objevy českých lékařů mají světový význam. Běžná část populace jejich jména znát nebude ani u nás, ani ve světě, ale v odvětví daného oboru jistě. Je potřeba zohlednit i dosah působení, výzkumu, nebo teorií. Jinak budeme hodnotit operního pěvce a jinak vědce. Většina z nás má přece jen blíže ke kultuře než k vědě. Lékaři, náboženští představitelé, učitelé i policisté skutečně byli vždy považováni za elitu, leč s rostoucím egem nových generací věhlas upadá, protože silné ego nemůže být součástí masového člověka, tak se snaží takoví jedinci posouvat na žebříčku výše k elitnějším profesím bez dostatečného vkladu, aby mohli být skutečnou elitou. Takzvaně za málo peněz, hodně muziky. Také ale musíme vzít v potaz, že finanční a sociální jistoty, kterých se dnes dovoláváme známe v podstatě až ve dvacátém století, jinak šlo o službu bližním podporovanou šlechtou či boháči vyšších tříd. Tedy lidé si cenili, ale přesto si tato elita nemohla vyskakovat, protože byla odkázána na milost méně inteligentních, ale finančně jistějších lidí.
Co se týká zmiňovaných osobností, řekla bych, že chyby udělali obě strany. Není to o národnosti, ale o závisti a pohodlnosti. Jak již říká Gmork v Nekonečném příběhu: „Lidem bez fantazie se lépe vládne.“ V celé naší historii nenastalo období, kde by si vládní vrstva uměla tak elegantně poradit s inteligencí a odporem jako Čína v Tibetu prostřednictvím tandzingu a zároveň si zachovala úplně čisté ruce.
Masaryk byl zastáncem silných postojů, které i za jeho života nebyly všemi dobře přijímány. Není tedy divu, že ve století tolika proměn se měnil i postoj k tomu, co představoval. Jelikož už mu nebylo jak jinak ublížit, pomníky, jako symboly, to odnesly. Český národ si ale ve svém podvědomí nese hluboký odkaz, jinak by se nenašli lidé, kteří by riskovali s úkrytem pomníků a i ti mocní odpůrci by zašli s likvidací mnohem dále.
Vždy zůstanou ve vysoké míře velké osobnosti nepochopeny a nedoceněny, jinak by danou společnost tolik nepřevyšovali. A toto úsilí je mnohdy dělá lidštější.

6 racoon racoon | 29. dubna 2011 v 16:30 | Reagovat

Mate celkove velmi dobre postrehy. Jste nejen vynikajici pozorovatel a pametnik, jehoz zkusenost je oprena o siri a  klasicke vzdelani, ktere z ceskych zemich dost zmizelo. Sam osobne jsem ceskou zproletarizovanou spolecnosti plutokracie a hlasitych primitivu zcela zhnusen. Pokud jde o vedu, rad si listuji ceskymi knihami a vedle toho mam otevrene puvodni vydani kde obrazky a napriklad matemamtika zcela sedi na rozdil od inovovaneho ceskeho vydani. Ta destrukce osobnosti je planovana zalezitost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama