Hledejme svůj EQ

20. října 2010 v 10:35 | GSchwarz
Kritický člověk vždy najde u sebe slabiny, které ho nejen mrzí, ale mohou vést i ke komplexům. I mně tato situace dostihla a to již v ranném mládí. Teprve když jsem měl k dispozici Internet, mohl jsem si objektivitu své slabiny ověřit. Ať jsem zvolil jakýkoliv test IQ, vždy jsem se dopracoval ke konečnému číslu, které nehodlám publikovat. Bylo to IQ průměrného orangutana a pojmenoval jsem ho IQ - tykve.
Protože jsem realista, nepídil jsem dále a ani jsem nezáviděl některý svým přátelům, kteří jsou členy menzy.
Nicméně mi bylo divné, že jsem byl v životě poměrně úspěšný, přes negativní prostředí jak společenské, tak hlavně politické. Stručně řečeno - nikdo mi nic nedal a přesto jsem byl oporou svého pracoviště a to i na mezinárodním poli.
Teprve před nedávnem jsem si přečetl článek Howarda Gardnera, který mluví o inteligenčních skupinách, ovlivňujících podstatnou měrou osobní i životní úspěch každého jedince. Tuto tzv. sociální inteligenci rozpracovali J.Mayer z univ. v New Hampsiru a Peter Salovey z Yalské university, kteří ji nazvali Emoční inteligencí, označovanou EQ. Klasický IQ je vlastně jen jeden z mnoha druhů EQ, který se zakládá na matematických a logicko - verbálních vlastnostech, přispívajících k životnímu úspěchu osobnosti. Zcela opomíjí např. emoční složku zkoušené osoby, její strach z neúspěchu, dodržení časového limitu a rychlé duševní únavě.
EQ také vysvětluje zkušenost, že vrcholní šachisté s rozsáhlou prostorovou pamětí nejsou třeba schopni vykonávat ty nejjednodušší praktické denní úkony. Těžko lze předpokládat, že geniální muzikant Mozart řešil i jednoduší matematické úkoly.
Pro běžný život jsou patrně nejvhodnější lidé, kteří jsou nadáni vlastnostmi  několika kategorií EQ v přiměřené míře, v žádné z nich však nejsou "geniální".

Uvedu zde hlavní druhy emoční inteligence podle H Gardnera
  • Pohybová inteligence: patří sem většina sportů, tanečníci, umělci varietní, avšak i chirurgové apod..
  • Přírodovědní inteligence: kam lze zařadit přírodovědní pracovníky, vědce, astronomy a jiná odvětví, která provádí analýzu jevů a pak jejich následnou syntézu (invence), odpovídající novým teoriím (Darwin, Koperník a pod).
  • Logické myšlení: které je ve skutečnosti mnohem širší, než vyžaduje matematika. Vztahuje se prakticky na všechny vědní obory a lidskou činnost.
  • Muzická inteligence: všechny druhy umění.
  • Sociální inteligence: umění jednat s lidmi, vžít se do jejich způsobů myšlení a jejich problematiky s předvídavostí jejich řešení (empatie).
  • Prostorová inteligence:
    architekti a zejména šachisté, kteří si např. podle košile vybaví příslušnou šachovnici.
  • Jazyková inteligence: sem patří jedinci, kteří hravě ovládají několik cizích jazyků.

Řada autorů uvádí ještě jiné druhy EQ, kterými zde nechci unavovat. Musím říci, že se mi po získání těchto znalostí značně ulevilo. Přestal jsem se na sebe dívat jako na "úplného troubu", který vystudoval a udělal jistou kariéru jen náhodnou shodou okolností. Je však důležité, aby rodiče zavčas odhalili druh EQ svých dětí a pak je v tomto duchu podporovali. Mozart by nikdy nebyl Mozartem, kdyby jeho otec nekoupil drahý klavír a rákoskou ho zpočátku nenutil k píli a cvičení. Dnes by asi narazil na sociálku, která by mu syna dala do děcáku, kde by z něj vyrostl gauner, kterým mladý Amadeus stejně byl, avšak navíc se u něho mohla plně rozvinout jeho nesmrtelná genialita, která jeho hříchům nechala zapomenout.
Optimistický závěr: Přátelé, nezoufejme! Všichni jsme nějakým způsobem geniální, jde jen o to, "správně se najít"! A poté ti, kteří naši genialitu nepoznají, jsou jen degenerativním odpadem společnosti, který je nutné spláchnout do propadliště dějin!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadulka dadulka | Web | 28. října 2010 v 14:41 | Reagovat

Musím říct, že Tvůj komentář mne na jednu stranu velmi potěšil, na druhou stranu... pravda je, že mne neznáš, takže je jasné, že jsi se v určitých věcech musel splést. Jeden příklad za všechny . Habsburkové. Mí velcí oblíbenci už od ZŠ, o kterých jsem přečetla vše, co mi přišlo pod ruku a na které nedám dopustit (což nikdo nechápe, souhlasím). To samé je s Británií, která pro mne odjakživa byla zemí "zaslíbenou" a v mnohém je to můj velký vzor, jak z historického či politického hlediska, tak i co se týče uspořádání společnosti nebo literatury - anglo-americká vždy bude moje "nej". Nicméně (a dnes to platí dvojnásob) jsem velkým vlastencem se silnými kořeny v rodné hroudě a nikdo z mého okolí by mne neoznačil za osobonost beze smyslu pro tradiční hodnoty. Ano, v mnoha ohledech jsem "rebelem", ale to spíše z toho důvodu, že v dnešní společnosti se smysl pro klasično jaksi vytrácí, ať už ho hledáme či vnímáme jakkoliv. Co se týká tvrzení, že v Čechách nemá "americký" univerzitní studentský hábit tradici, na tom si stojím. Nežijeme přece v Británii.

2 veteranus veteranus | E-mail | 2. listopadu 2010 v 15:59 | Reagovat

¨Milý Gschwarzi, je velmi zajímavé, co jste napsal. Zejména za objev toho, co zase objevili nějací Američané v oblasti potenciálu lidských vlastností,  je třeba poděkovat.  Poděkovat jak Vám, jako objeviteli toho, co objevili jiní za „velkou louží“ (kde taky jinde, že?),  tak i těm, kteří  objevili to, o čem možná nikdo z nás ani neměl tušení. Jen mi chybí návod, co dělat s tím, když si po provedení příslušného testu zjistíme svoje EQ a shledáme, že je jen o málo vyšší než EQ průměrného orangutana? Co s tím dělat, když nebudeme mít nad sebou rákosku otce Mozarta či „otce národů“ Stalina?
Po přečtení Vašeho článku jen vyjadřuji lítost, že se ještě v Americe nenašli učenci, třeba z New Hampshiru či z Yalu, kteří by nám řekli, jak lze zabránit  tomu, aby svět nebyl čas od času vrhán do krize, která drtí především ty, kteří ji nezavinili. Představme si, jak by se mohl změnit svět, kdyby podobný objev byl učiněn v kolébce těchto celosvětových krizí, a  kdyby jeho uskutečňovatelé měli za sebou podporu nejmocnější vojenské mašinérie, kterou kdy lidstvo vytvořilo!
V Evropě se už jednou takoví objevitelé našli, ale jejich návrhy se, bohužel, dostaly do rukou lidí, jejichž  průměrný EQ byl zřejmě podstatně nižší, než EQ průměrného orangutana. A dovolávat se dnes, 21 roků po „Velké sametové revoluci“ těch lidí, kteří dali návod, jak zatočit s podobnými neduhy lidstva, jakými jsou celosvětové hospodářské krize, či celosvětové války,  by zavánělo, musím být trochu vulgární, „krchovem“!
A vyvolávat proto nějaký „čtvrtý“odboj? K tomu musí být nejen chuť, ale i podmínky, především pak společenská síla schopná se účinně za takový „čtvrtý“ odboj postavit.  A historie by musela mít k dispozici lidi s vysokou úrovní „sociální inteligence“. Ať se však kolem sebe dívám sebepozorněji, takové potenciální vůdce „čtvrtého“ odboje nevidím!

3 gschwarz gschwarz | E-mail | Web | 3. listopadu 2010 v 15:21 | Reagovat

[1]: Dadulko, dovol,  abych se k Tobě ještě na chvíli vrátil.  Budu trochu ukecaný a vím, že to nemáš ráda, ale jinak to nejde. Snad tak, že vymažeš můj mail a basta. Ovšem to také neuděláš, jsi přeci trochu zvědavá? Kontaktoval jsem Tě vlastně omylem. Pochopil jsem to tehdy tak, že neuznáváš taláry a akademické zvyky britských universit. Mezi tím jsem zjistil, že se vážíš klasiků, historie, tradice a podobných vlastností, které jak píšeš, „Čechům moc nesluší“. Prosím  jen o nezaměšování  britských  a amerických zvyklostí. Zatím co Angličané mají tradici, Američané jsou tajtrlíci, kteří nemají vlastní kulturu, jen importovanou z Evropy a hlavně z Ruska. Proto nerad slyším o anglo - americké literatuře, domnívám se, že preciznější název je anglo-saská. Ale to jen tak na okraji.
Hlavně Ti píšu proto, že jsme názorově úplně shodní s tím rozdílem, že Ty jsi dívka dvacátého prvního století, zatím co já jen kontroverzní fosilií, která považovala Verneovky za  neuskutečnitelnou fantazií a příkladem mi byl dobrý a mravný „nadčlověk“ typu Old Shatterhanda. Řadím se do skupiny rakvářů a nejčastější protiargument mých kontrahentů je : „Heleď, vrať se do rakve“! Já je posílám kamsi s poznámkou, že chudák neví, jak krásně voní dubová rakev. Při tom přeháním, protože budu mít maximálně kartónovou. Píši Ti to proto, že mne nemůžeš obviňovat z „harašení“ – ach, kdeže  jsou ty časy, už si ani nevzpomínám.
Prostě jsem z Tebe „paf“ a poslední dny trávím studiem, ne čtením Tvých článků a fotek. Netušil jsem, že dnes něco takového existuje. Rozebral jsem Tě následovně: jsi tvrdá dívka, ve své podstatě však velmi něžná, víš, co chceš a tvrdě za tlím jdeš – máš úžasný tah na branku (dnes je moderní drive). V podstatě si nepřipouštíš nezdar. Máš pevný pohled, díváš se každému do očí a pevný  stisk ruky. Máš smysl pro rodinu, miluješ snad nejvíce svoji matku, které se snažíš vynahradit lásku otce (si myslím). Honzu máš určitým způsobem velmi ráda, ale není to životní láska  je to nutný doplněk, který Ti naslouchá a pomáhá ti, i když ví, že Ti nesahá ani po kotníky (snad má vysokoškolské vzdělání, ale to není směrodatné!). Miluješ přírodu, koně a psy – ale i jiné - lesy i hory! Nejste příliš zazobaní, ale rozumně nakládáš s penězi, kde si dovoluješ i určitý luxus (koně a celoroční péči o něj). Jsi velmi přátelská, ale trvá to, než někdo získá Tvoji důvěru. Máš jedinečnou duševní potenci – je mi nejasné, kdy čteš a čteš  jistě velmi rychle a při tom důkladně. A ta invence spisovatelská ….! Ty hory hodnotných a obohacujících článků. Korektní a srozumitelná dikce, slohově profesionální, stejně tak i stylisticky – kam na to chodíš a kde jsi se to naučila? To  je řečnická otázka, protože vím, že to máš od přírody. Ale odkud ty geny? Otec Ti je (byl?) velmi podobný, ale moc ráda ho nemáš, snad vám jako rodině ublížil.Politika Tě moc nezajímá, spíše ta mezinárodní, jsi orientovaná vpravo, avšak cítíš sociální solidaritu. Hudba a obrazy Tě zatím moc nechytly, i když máš dobré a hodnotné skladby ráda - včetně klasiky (zde si nejsem moc jistý)! Last but not least – sex  u Tebe není to nejdůležitější, avšak když je, jsi dračice a musíš brát ohled na sousedy -  prostě důkladnost a perfekcionismus ve všem! A co je velmi charakteristické? Jsi frankofilní a miluješ Paříž a Provence. Proto máš ráda i víno, ale musí být opravdu dobré – máš i svoje značky (tuším).
To je jen tak, horkou jehlou. Jedno vím, že budu pravidelně sledovat Tvůj blog, ale nemusíš mi odpovídat, jen by mě zajímalo, na kolik procent jsem se trefil!
Zdravím Tě, obdivuji a přál bych si, abys na sobě dále tak pracovala, jako dosud. V našem národě bohužel není mnoho takových mladých lidí – nenosí se to a nevede to k obecné oblibě!
Gschwarz

4 dadulka dadulka | Web | 5. listopadu 2010 v 16:01 | Reagovat

Tedy tomu říkám rozbor osobnosti! Nad některými větami jsem se i červenala... Např. vyjádření "jsem z tebe paf", to mi snad ještě nikdo neřekl... Předpokládám, že šlo o dobře myšlený kompliment :o) Obviňovat někoho z harašení formou komentářů na blogu by mne nikdy nenapadlo. Musím se přiznat, že ona výše uvedená trvdost a tah na branku mne překvapila - ano, jsem spíše bojovníkem, ale nenapadlo mne, jak výrazně to může na okolí působit, navíc jenom z článků při absenci ososního kontaktu. Maminku mám opravdu moc ráda a svým způsobem se jí snažím vynahradit tatínka, který nás opustil příliš brzy. Co mne trochu ranilo, je Tvá "odvaha", s jakou si dovoluješ soudit můj vztah k tatínkovi a potažmo jeho samotného. To si myslím je těžký kalibr i pro lidi, kteří mne znají, a neřekla bych, že komukoliv přísluší se k této věci vyjadřovat či dokonce tvrdit, že ho nemám ráda. Tatínka jsem velmi milovala a s jeho předčasným odchodem jsem se smiřovala dlouho, těžko a bolestně (a nevyrovnám se s tím nikdy), takže bych při vynášení těchto soudů byla na Tvém místě opatrnější. Co mne na druhou stranu velmi potěšilo, je kvalita, jakou mým článkům přisuzuješ - zde si troufám tvrdit, že přeháníš. Pro mne je psaní článků radost a píšu je pro sebe, jinak bych to nedělala. Pokud se dá hovřit o nějakém talentu, mám ho opravdu od přírody - slohy mi šly odjakživa. Za nějaký výraznější talent se ale nepovažuju, řekla bych, že existuje mnoho lidí, kteří píší lépe a hodnotněji.

Rozumné nakládaní s penězi, ano, to je mi opravdu vlastní, ale vždy jde jen o otázku priorit, do čeho ty peníze cpeme, že? V mém případě to je koník. Čtu opravdu hodně, bibliofilie je mou přirozeností. Na blogu uvádím jen ty knihy, které mne výrazněji zaujaly, čtu o mnoho více knih, než o kolika píšu.

Hudbu miluji, takže rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že mne nechytla, naopak, klasická hudba byla mou oblíbenou už na ZŠ, kde jsem (nejen) díky tomu byla za velkého exota. Těch koncertů, které jsem navštívila! Jen máloco dokáže člověku zvednout náladu či vystihnout jeho duševní rozpoložení, jako hudba, ve které lze často nalézt útěchu, stejně jako v knihách, díky nimž často odcházím do jiných, lákavějších světů.

Za frankofila se nepovažuji, ač francouzsky hovořím plynně a francouzská kuchyně je opravdu vynikající. Odborník na víno nejsem, ale ráda si dám, ač mám na některý¨á alergii. Obecně mám ovšem s francouzskou mentalitou problém a komunikace s Francouzi tudíž není vždy jednoduchá.

A sex...no comment, ale s těmi sousedy jsi to vystihl, stejně jako s Honzou - není to pro mne bohužel partner v pravém smyslu toho slova...

5 gschwarz gschwarz | 8. listopadu 2010 v 12:41 | Reagovat

[1]:Dadulko (vyslovuji velmi něžně), ke Tvé poslední reakci mám následující připomínky“
•    Buď někoho považuji za osobnost, pak se s ní bavím, protože na ty neosobnosti nemám už dost času. Nehledě na to, zda tuto osobnost znám či neznám, vyslovuji svoje myšlenky vždy zcela upřímně, bez zbytečného staniolu při vědomí, že ona ví, že to s ní myslím dobře a stojí nad věcí. Urážejí se jen slaboši. Za toho tatínka se Ti omlouvám, Tuším, že zřejmě zemřel, pak je mi to hrozně líto také z jeho pohledu, vycházel jsem s toho, že odešel za mladší, a pak to je dacan. Z vlastní rodiny vím, že ctít otce svého i matku svou vyžaduje nejen chování dětí, ale i rodičů. K tomuto tématu Ti posílám článek z mého blogu, abys nemusela v blogu hledat, to většinou dělají ti, co si chtějí zvednout sledovanost, já píšu ale pro moji radost a sledovanost mne v podstatě nezajímá.
•    Jsem z tebe „paf“ je zcela na místě, protože taková děvčata jako jsi Ty pro mne dnes již neexistovala a nález Tebe je jako nález obrovské perly v Indickém okeánu (jak psal Nejedlý). S tou hudbou jsem se sekl nebo také ne, avšak udivila mne ta „klasika“, která má skutečně na duši člověka vyrovnávající a oblažující efekt. Pro mne je to životní nutnost a mám to i na mobilu, spolu např. s Ellou Fitzgerald a jinými klasiky jazzu.
•    Jsi ohromně čtivá a rozumíš tomu, což vyplývá z Tvých až profesionálních komentářů. Dnes bohužel mladí nečtou, uchvacují vše z Internetu, což je chvályhodné ale ne samospasitelné.
•    Budeš-li chtít, přečti si pro plné pochopení naši éry knihu „Jak jsem přežil“ od nějakého V. Horna (vyšlo kolem 2002 v nakl. Ryšavý - Brno). Pak mnohé pochopíš, pakliže Ti něco ještě není jasné. Vyšlo to i v německém jazyce.
•    Mohla bys být také uražena mým názorem na Honzu, jehož mám rád protože se k Tobě hodí a podobný intelektuál, jako Ty, by pro váš vztah byl katastrofou. Až ale najdeš toho pravého, bude to osudová rána pro Honzu.
•    Nechci si  fandit, ale při vší skromnosti jsem odhalil Tvoji osobnost na 80 procent a dal bych si dvojku, nejméně trojku. I když mi v tom podstatně pomohly Tvoje články, hlavně jsem vycházel z Tvého  fota, kde se Tvoje krásné oči upřeně dívají do kamery – a oko je dozajista do duše okno! V podstatě lituji, že Tě nikdy neuvidím, avšak c ést la vie. Neříkej, že nemiluješ Paříž! Já žiji v jednom pokoji, kde jsou velice kvalitní obrazy hlavně vídeňské a holandské školy, závěsy mám většinou zatažené, přítmí mi poskytuje klid a vzbuzuje zbytky invence. Na řadu věcí mám kontroversní názory, které se mi však v životě osvědčily. Pořídil jsem si se svojí partnerkou, samozřejmě také již prošlý model, krásného hodného bišonka, který mi dává tu lásku a laskavost, kterou velice postrádám.
Přikládá slíbený článek o 4. přikázání:

Cti otce svého a matku svou….!
V dobách mého mládí bylo náboženství ve veřejných školách pro katolíky povinným předmětem. Řada žáků se dnes může domnívat, že to byl odpočinkový,  milovaný předmět. Avšak nebylo tomu vždy tak, protože pan katecheta, člověk zvyklý kázat, vyžadoval prosté naslouchání, žádnou diskuzi, nebyl již na tehdejší omladinu vybaven. Byli jsme sice ochotni naslouchat, ale také se ptát na nejasná témata. Desatero je pro katolíky základ, jakýsi manuál bohabojného způsobu života. Nelíbila se nám již tehdy imperativní forma jednotlivých přikázání a poněkud naivní zdůvodňování jejich plnění. Nejmarkantnější bylo zdůvodnění čtvrtého přikázání, které   ve verzi křestní katechezi zní: "Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi"! Jinak řečeno - budeš-li ctít v každém případě otce svého i svoji matku, budeš žít "blaze" a dlouho. Nezáleží pak již na ničem - můžeš se flákat, nepracovat, podvádět svoje přátele a partnery, chovat se asociálně, hlavně, že ctíš rodiče. A propos, nesmíš ještě krást, smilnit (nejasný pojem) a vraždit. To bys narazil na jiná přikázání.
Na první pohled je čtvrté přikázání snadno pochopitelné, jeho praktická aplikace však již přináší řadu rozporů, sporů, nespravedlností a potlačování přirozených svobod a osobní úcty. Ano, vůči své rodině musím být pokorný, starat se o všechny členy podle svých sil a možností. Již biologicky je jako u ostatního tvorstva dána největší blízkost matky, která ti dá život a se kterou jsi doživotně svázán jakousi imaginární pupeční šňůrou, která přetrvává až do tvé nebo matčiny smrti. Ale musím svoji matku za všech okolností opravdu ctít? Co, když mě odložila, nebo se o mne nestará, bije mě a posílá na ulici, nebo nechává zneužívat. To vše mám bez odporu trpět a matku při tom ještě ctít? Stejné je to u otce alkoholika, narkomana, flákače, který mne může libovolně zneužívat, bránit mi v uplatnění mých dovedností a schopností, nebo se nestarat o můj vývoj. Taková úcta a láska by byla přece absurdní. A kdo je vůbec mým otcem? Je to ten pán, který žije nebo také ne s mojí matkou a se mnou může mít společného jenom to, že je v aktech uveden jako můj otec?
Jistě má existovat co nejužší vazba mezi ať biologickými nebo adoptivními rodiči a dětmi, avšak jen u zdravých a sociálně vyvážených rodin. Chování dětí k rodičům musí mít zpětnou vazbu v chování rodičů vůči svých dětem, ať je jejich původ jakýkoliv. Respekt, úcta a láska mezi dětmi a rodiči je stejně závazná pro obě generace a obě strany jsou zodpovědné stejnou měrou. Jakékoliv zneužívání děti rodiči je stejně trestuhodné jako ztráta zájmu o rodiče v jejich stáří a při  jejich bezmocnosti. V desateru, manuálu křesťanské mravnosti, je celá řada podobných nesmyslných předpisů a nařízení, které se nemohou ztotožnit s biologickými a společenskými potřebami moderní společnosti 21. století.
Má-li křesťanský morální manuál oslovit dnešní mladou generaci, je nutná jeho zásadní inovace. Dnes je v naší společnosti, ať světské nebo církevní, takový zmatek v zásadní morální výchově a v otázkách komplexního nazírání na problematiku běžného života společnosti, že je nejlepší, řídit se vlastním svědomím a svoje problémy řešit a hodnotit osobní zodpovědností. Jedním z nejdůležitějších předpokladů takového jednání je bohužel opět morálně a společensky zdravá rodina. Proto je velkým zločinem společnosti, že potlačuje význam rodiny. Doplatí na to naše budoucí generace. Nebo se snad domníváte, že deprese, rozmach omamných látek a zvýšený sklon k sebevraždám hlavně u mladých lidí, nemá právě také původ v nefunkční nebo dokonce "kontraproduktivně" fungující rodině ??? :-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama