Říjen 2010

Hledejme svůj EQ

20. října 2010 v 10:35 | GSchwarz
Kritický člověk vždy najde u sebe slabiny, které ho nejen mrzí, ale mohou vést i ke komplexům. I mně tato situace dostihla a to již v ranném mládí. Teprve když jsem měl k dispozici Internet, mohl jsem si objektivitu své slabiny ověřit. Ať jsem zvolil jakýkoliv test IQ, vždy jsem se dopracoval ke konečnému číslu, které nehodlám publikovat. Bylo to IQ průměrného orangutana a pojmenoval jsem ho IQ - tykve.
Protože jsem realista, nepídil jsem dále a ani jsem nezáviděl některý svým přátelům, kteří jsou členy menzy.
Nicméně mi bylo divné, že jsem byl v životě poměrně úspěšný, přes negativní prostředí jak společenské, tak hlavně politické. Stručně řečeno - nikdo mi nic nedal a přesto jsem byl oporou svého pracoviště a to i na mezinárodním poli.
Teprve před nedávnem jsem si přečetl článek Howarda Gardnera, který mluví o inteligenčních skupinách, ovlivňujících podstatnou měrou osobní i životní úspěch každého jedince. Tuto tzv. sociální inteligenci rozpracovali J.Mayer z univ. v New Hampsiru a Peter Salovey z Yalské university, kteří ji nazvali Emoční inteligencí, označovanou EQ. Klasický IQ je vlastně jen jeden z mnoha druhů EQ, který se zakládá na matematických a logicko - verbálních vlastnostech, přispívajících k životnímu úspěchu osobnosti. Zcela opomíjí např. emoční složku zkoušené osoby, její strach z neúspěchu, dodržení časového limitu a rychlé duševní únavě.
EQ také vysvětluje zkušenost, že vrcholní šachisté s rozsáhlou prostorovou pamětí nejsou třeba schopni vykonávat ty nejjednodušší praktické denní úkony. Těžko lze předpokládat, že geniální muzikant Mozart řešil i jednoduší matematické úkoly.
Pro běžný život jsou patrně nejvhodnější lidé, kteří jsou nadáni vlastnostmi  několika kategorií EQ v přiměřené míře, v žádné z nich však nejsou "geniální".

Uvedu zde hlavní druhy emoční inteligence podle H Gardnera
  • Pohybová inteligence: patří sem většina sportů, tanečníci, umělci varietní, avšak i chirurgové apod..
  • Přírodovědní inteligence: kam lze zařadit přírodovědní pracovníky, vědce, astronomy a jiná odvětví, která provádí analýzu jevů a pak jejich následnou syntézu (invence), odpovídající novým teoriím (Darwin, Koperník a pod).
  • Logické myšlení: které je ve skutečnosti mnohem širší, než vyžaduje matematika. Vztahuje se prakticky na všechny vědní obory a lidskou činnost.
  • Muzická inteligence: všechny druhy umění.
  • Sociální inteligence: umění jednat s lidmi, vžít se do jejich způsobů myšlení a jejich problematiky s předvídavostí jejich řešení (empatie).
  • Prostorová inteligence:
    architekti a zejména šachisté, kteří si např. podle košile vybaví příslušnou šachovnici.
  • Jazyková inteligence: sem patří jedinci, kteří hravě ovládají několik cizích jazyků.

Řada autorů uvádí ještě jiné druhy EQ, kterými zde nechci unavovat. Musím říci, že se mi po získání těchto znalostí značně ulevilo. Přestal jsem se na sebe dívat jako na "úplného troubu", který vystudoval a udělal jistou kariéru jen náhodnou shodou okolností. Je však důležité, aby rodiče zavčas odhalili druh EQ svých dětí a pak je v tomto duchu podporovali. Mozart by nikdy nebyl Mozartem, kdyby jeho otec nekoupil drahý klavír a rákoskou ho zpočátku nenutil k píli a cvičení. Dnes by asi narazil na sociálku, která by mu syna dala do děcáku, kde by z něj vyrostl gauner, kterým mladý Amadeus stejně byl, avšak navíc se u něho mohla plně rozvinout jeho nesmrtelná genialita, která jeho hříchům nechala zapomenout.
Optimistický závěr: Přátelé, nezoufejme! Všichni jsme nějakým způsobem geniální, jde jen o to, "správně se najít"! A poté ti, kteří naši genialitu nepoznají, jsou jen degenerativním odpadem společnosti, který je nutné spláchnout do propadliště dějin!


MUCHOVA EPOPEJ – POLITICKÁ ZBRAŇ

11. října 2010 v 16:34 | GSchwarz
Nejen hašteřivost, ale i vzájemné bojůvky a boje patří mezi nejtypičtější vlastností Čechů, obecněji Slovanů. Již kněžna Libuše s tím měla problémy, později Svatopluk, jemuž nepomohlo výtvarné zhmotnění svornosti třemi svázanými pruty, poté i Husité - údajně nejslavnější doba našich dějin. Když je neporazil ani silný nepřítel, zmasakrovali se sami u Lipan. A co vzájemné nejen politické boje Staročechů kontra Mladočechy, Sokolů a Orlů atd., atd.. Promiňte, zapomněl jsem na Bílou horu. Tam přece také čeští stavové pro svoji hádavost a nedisciplinovanost utekli i se svým králem, Fridrichem Falckým z bojiště. A to měli strategickou převahu, přičemž nevyužili ani rezervních sborů, schovaných u letohrádku Hvězda a nechali na bojišti bez pomoci vykrvácet moravská vojska.
Ani politicky to pak Čechové nezvládli a obrátili se ve své nesnášenlivosti proti vlastním bratrům. Důsledek této zbabělosti byla třistaletá "nadvláda Habsburků". Prosím, ty uvozovky tam jsou schválně. Byl zde totiž tři sta let relativní klid, neboť naše hašteřivost byla "brutálně potlačována". A co zde mezitím Habsburkové vybudovali? Např. Pražský hrad v dnešní podobě, kterým se chlubíme před světem a podobné je to s dalšími stavbami a kulturními památkami. Když jsme se pak od této krutovlády očišťovali, vylili jsme vaničku i s dítětem. Dnes se dovedeme smát jen senilnímu císaři, zatím co naši prezidenti přijímají vysoké státní návštěvy pod nadživotními obrazy Habsburků - ta schizoidní nedůslednost! Nemáme však to zdravé národní sebevědomí, i když jsme chytřejší než delfíni. Obrátili jsme se na Východ a hledali svoji existenci v panslovanství. A když nás v posledních osmdesáti letech i to zradilo, obracíme se k dalšímu extrému, na Západ. Mám při tom na mysli "kolébku kultury", naši zlatou Ameriku, o které se domníváme, že nás považuje za obzvláštní "kámoše", protože jsme bez odmluvy přijali jejich radar, zatím co před pár lety bychom také bez odmluvy uvítali na našem území ruské rakety.
Protože se svět, až na terorismus, bohudík uklidňuje, bojují nyní Pražané alespoň na frontě volebního boje. Jako vždy, nezvolili argumenty, které by sloužily blahu občanů. Jejich spravedlivý hněv se obrátil proti nenáviděným, primitivním Moravanům, kteří mají slepě poslouchat pražské Pepíky jen proto, aby Praha byla matičkou měst. Pražský radní Ondřej Pecha si k tomuto boji zvolil jako nástroj, který mu nemůže ublížit, Muchovu epopej. Osobně je mi jedno, kde se epopej nachází, ale je krajně nemorální a demagogické, jakým způsobem pan radní zneužívá naše kulturní bohatství a jak hrubě osočuje představitele JM kraje, kteří jen vykonávají svoje povinnosti. Pan Pecha není právě ten, se kterými by se museli bavit. Navíc jeho spěch svědčí, že mu v podstatě nejde o epopej. "Malá domů" se musí zahrát ještě před volbami, aby pan radní, který przní Karlův most a jiné pražské památky, měl nějakou politickou zásluhu. Mimochodem, pan radní se při televizní relaci vyznačoval vyjadřovací neschopností a neznalostí problému, které by si nemohl dovolit ani mongolský pastevec.
Milí Pražáci, miluji Vaše město a trpím, když slyším, jak se u Vás zachází s kulturními památkami a osobnostmi, např. Franzem Kafkou. Zvolte si do svého čela odpovídající představitelé, nejste přece tak hloupí, abyste museli mít v době krize olympiádu, městskou formuli 1, velehory a jiné zbytečnosti, které mají svoji tradici v ostatních oblastech té také vaší republiky. Ano, vezměte si epopej, je-li vaše, avšak učiňte tak důstojně, způsobem, který odpovídá chování kulturních pracovníků střední Evropy. Nevolte lobbyisty, kteří se pak obklopují podobnými osobnostmi, jako je "taky umělec" Ondřej Pecha.

GOOD MORNING

6. října 2010 v 10:21 | GSchwarz
Už vidím, jak mi stoupá návštěvnost blogu. Kdybych napsal DOBRÝ DEN, nikdo by si článku nevšimnul. Mysleli byste si, že vás chce pozdravit nějaký český balda. Když ale napíši třeba jen slovo v cizím jazyce, hlavně angličtině, pardon, američtině, vzbuzuji domněnku neobyčejného člověka, i kdybych pořádně nevěděl, co to znamená. Tuto fintu, řadící nás do skupiny téměř nadlidí, používají naši noví podnikatelé i politici na nejvyšší úrovni. Kdo neví, o čem je řeč, ať to nečte, řadí se tím do kategorie intelektuální lůzy, která zaspala dobu.
Onehdy jsem potkal velice sympatickou a krásnou dívenku, kterou potkáte jen u nás, tj. v Čechách, na Moravě a snad i ve Slezsku. Docela normálně jsem se s ní bavil, byla velice inteligentní. Avšak narazil jsem, když jsem se jí zeptal, kde pracuje. Ŕekla, že je sales manager. Udělal jsem asi nějakou velmi atavistickou grimasu, jako opice, neboť se na mne podívala s úsměvem plným pochopení pro mé stáří. Udělal bych nejlépe, kdybych jí po částečném zotavení se ze šoku obdivně přitakal. Jsem však zvědavý člověk, který nezvládl svoji naprostnou duševní bezmocnost. Dívka však měla dobrou "Kinderstube" a s milou tváří mi vysvětlila, že sedí v jakémsi supermarketu u kasy. Bavila se ještě chvilku se mnou, avšak pochopil jsem, že mne považuje za fosilii z druhohor. Takže na pojem prodavač-ačka mohu klidně zapomenout, z mladé generace mi již nikdo nebude rozumět.
A já vždycky říkal, že si ti naši obrozenci měli dát pohov. Kdyby nebylo Jungmanna a Dobrovského, mohli jsme mluvit všem srozumitelným západoevropským jazykem a doma potichu žvatlat jakýmsi staročeským dialektem, tak jak je tomu u mnoha jiných evropských národů.