Červenec 2010

Příklad nevěcnosti a vztahovačnosti

18. července 2010 v 14:52 | GSchwarz
Svému diskutérovi, panu veter - anusovi (což je jeho blogové jméno) jsem jako každému jinému vděčen za věcnou diskuzi. V posledních dvou příspěvcích se z nepochopitelných důvodů přestala jeho fakta zaměřovat na diskuzní téma a pan veter - anus se v nich téměř výhradně věnoval pro mne nelichotivým názorům, které mi vadí jen potud, že nejsou věcné. Proto jsem se rozhodl odpovědět mu ímto příspěvkem a vážení čtenáři, pokud je to bude zajímat, si mohou udělat nebo i publikovat jejich vlastní názor.

Panu veter-anusovi: Vážený rodáku! I když jsem zvyklý, že u nás - i v parlamentu - jeden mluví o koze a druhý o voze, je to, co mi předvádíte ve Vašich dvou příspěvcích, pro mě zcela nepochopitelné. Pokojný a domnívám se i velmi aktuální příspěvek na mém blogu o angažovanosti známých a uznávaných "mírotvůrců", jakými jistě pan Samaranch a pan Waldheim byli, v nacistických a fašistických organizacích, byl jistě pro mnohé naše čtenáře překvapivý a vhodný k zamyšlení. Cítil jsem potřebu reagovat jak na nově získaná fakta, tak i na komentáře k nim ( "Okouzlení Spartakiádou" z 25.června tr., "K vypírání mozků" z 5. července tr.). Vás se to zřejmě hlouběji nedotklo, protože o tomto hlavním a jediném tématu mého příspěvku se ve svých dvou komentářích ani slovem nezmiňujete.
Vy, kterého si jinak vážím pro komentátorskou nebojácnost a ochotu vyslovit se k jistě pro dnešní mladou generaci nezáživným tématům, jste z tohoto dnešního Vašeho příspěvku učinil obviňující spis proti mé osobě. Jedná se o pro mne nepochopitelný záměr, neboť ačkoliv Vám věci vysvětluji jak nejlépe umím, uvádíte stále nové a hrůznější představy, nabývající až paranoidních rozměrů, které nemají nejmenší vztah k mému článku. Obviňujete mne, že jsem označil Vaše minulé zaměstnání za "vysokého socialistického důstojníka", když jsem podle Vás mínil "komunistického důstojníka". Proč si to myslíte? Má to vůbec nějakou váhu? Dále se Vám nelíbí, že jsem za hlavní zdroj učení Vaší ideologie považoval Leninovy, event. Stalinovy spisy. To přece není nic hrozného, zejména když jste studoval prestižní vojenskou školu v bývalé SSSR, což se každému důstojníkovi lidové armády nepodařilo. My medici, jsme podle těchto zdrojů museli studovat filozofii marxismu - leninismu.
Dále mi kladete za vinu, že Vás před sedmdesáti lety nevhodně léčil nějaký lékař - jakou to má souvislost se mnou nebo s tématem mého článku??? Přikládáte mi nějaké komplexy i když nezmiňujete jaké a v jaké souvislosti jich zneužívám. Budiž - hašteříte se kdy a jak se Vám zachce, pak mi však nemějte za zlé, když se v diskuzi ohradím!
Na druhé straně by mne velice zajímal Váš názor na Slety a Spartakiády, na jejich vztah a určitou závislost na masových projevech nedemokratických režimů a diktatur, což je podstatou mého příspěvku. Sám vidíte, že není mnoho těch, kteří by měli chuť tato hořká sousta spolknout. Co mám však dělat, až mi moji vnuci položí tyto otázky. U dnešní mladé generace, která má zcela jiné zdroje poučení, to je více než pravděpodobné. A nezlobte se, prosím, když se zcela intelektuálně nereprezentuji na blogu. Ani v tom bych neviděl nějakou přednost, spíše naopak - jistě mi rozumíte!! Peníze také nemáte v jedné bance nebo na jednom kontě, pakliže vůbec nějaké máte - to není můj případ.
Pevně doufám, že u nás skončila doba demagogie, hádek pro hádky, křivá obvinění, hašteření se pro hašteření. Za těchto předpokladů a v těchto intencích budu pokračovat ve svém blogu, který je jedním z prostředků, ne však účelem sebereflexe mého věku a zkušeností. Pro budoucno vítám věcnou i kontroverzní diskuzi k tématu, neboť jen tak lze dospět ke kýženým závěrům. Je zcela kontraproduktivní se místo diskuze utápět ve vzájemném osočování nebo obviňování. Ze širšího kontextu je zřejmé, že tato již národní vlastnost nás dovedla tam, kde jsme. Raději se utopíme, než abychom se snažili plavat!

Už jsem zase někoho naštval

14. července 2010 v 11:45 | GSchwarz
Ve svém předminulém článku jsem se pozastavil nad uvědoměním si, jak vyložení náckové a bývalí fašisté vykonávají dlouhodobé vysoké a odpovědné funkce v celoevropským nebo i celosvětových organizacích, které jsou složkou tzv. vyspělé demokratické společnosti. Trochu jsem se nad tím zamyslel v pochopitelném úžasu a uvažoval jsem nad tím. proč a zač tyto prebendy vznikly. Dospěl jsem k závěru, že hromadné masové projevy, jako Všesokolské slety, Spartakiády apod. mají ideologicky něco společného s masovými projevy diktatur, jako byly noční pochody nacistů s bubny, prapory a loučemi nebo hromadné manifestace s hysterickými projevy italských fašistů. Především vedou k průměrnosti a potlačení elit.
V článku jsem byl značně oparný, protože jsem nechtěl vzbuzovat vášně bývalých komunistů, s nimiž jsem již dávno uzavřel příměří, protože nejsem člověk schopný nenávisti a můžeme se sice mýlit všichni, ale současně neseme i za akce uskutečněné v "omylu" plnou zodpovědnost. K určitým ústupkům jsme sice nucení skutečností, že u nás neproběhla debolševizace a proto je politická skutečnost taková, jaká je, zatím co v Německu proběhla denacifikace, takže dnes tam s extremizmem nemají větší problémy.
Pan veter-anus, jak se označuje, si z doby totality odnáší nepochopitelné komplexy a štvou ho věci, které by ho právě neměly rozčílit. Tak např. jsem ho označil za vysokou šarži socialistického letectva (byl plukovníkem, který vystudoval prestižní vojenskou školu v SSSR a zastával vysoké funkce - velitel Ruzyňského letiště). Iritovalo ho, že jsem ho neoznačil za komunistického důstojníka. Nechápu proč? Nebyli jsme zdaleka ještě komunistickým státem (díky Bohu) a v podstatě v tom nebyl rozdíl, protože stejně musel slepě poslouchat Sověty, i kdyby mu poručili, aby bombardoval svůj rodný dům, jistě by  to provedl. Dále mi vyčetl, že Spartakiády byly již dávno před rokem 1945, což jsem ve svém článku pro úplnost uvedl, ačkoliv to nemělo pro smysl článku žádný význam. Omlouvám ho, je to jistě deficit zraku, který se v našem věku může objevovat. Na klečící davy na Letné si komentátor nevzpomíná, což je u nositelů "socialistické společnosti" celkem pravidlem. Jistě si také nevzpomíná na masy jásajících lidových milicí na Staroměstském nebo Václavském náměstí. Velmi mi to připomínalo rok 1939, kdy se tam provolávalo se stejnou vehemencí: Wir danken unseren Führer", i když to tehdy byli velkou většinou Němci!
Proč mi ale vyčítá, že kromě Internetu používám i jiná media k získávání informací?? To je snad zcela přirozené již z metody vědecké práce. Asi je to další jeho perzistence drilu, kdy ke svému poučení používal výhradně Leninovy a Stalinovy spisy, respektive to, co mu Ústřední výbor za takové předkládal.
Nejvíce však panu veter - anusovi vadí přece jenom kolektivní akce, ať Slety nebo Spartakiády, které spojuje se sokolskou myšlenkou "ve zdravém těle - zdravý duch" a jejich absenci považuje za důvod zhoršující se fysické vyspělosti naší mladé generace. To je úvaha ve svém důsledku téměř katastrofická, neboť říká: "Zaveďte znovu Slety, resp. Spartakiády a budeme mít opět národ Frištenských a Einsteinů". Jaká by to byla katastrofa, kdo by spravoval záchody a kanalizace? Psychosomatické zdraví samo o sobě jistě není závislé na kolektivizaci společnosti, spíše naopak. A navíc, neubylo by ani tunelování a krádeží, ani lhaní a podrazů. Tedy snad méně Einsteinů ve prospěch obyčejných, charakterních lidí se selským rozumem ….!

Babiččin životní let

9. července 2010 v 13:02 | GSchwarz
Naše babička je moc hodná, milá a k sobě velmi skromná. Má přirozenou autoritu, danou zřejmě tím, že je podle rodinné kroniky potomkem levobočka francouzského maršála z Napoleonských válek. Od dětství, kdy četla verneovky, měla jednu velikou touhu - proletět se vzdušným balónem. V té době bylo uskutečnění velkého snu prakticky nedosažitelné, babička se plně věnovala své početné rodině a i kdyby k tomu měla možnosti, nikdy by si to nedopřála. Vyžívala se luštěním křížovek a absolvováním různých soutěží a protože byla nebývale chytrá, měla zde velký úspěch. Již v poměrně vysokém stáří se na babičku přece jenom štěstí usmálo a v nějaké soutěži překvapivě vyhrála. Okamžitě věděla, jak s penězi vynaloží - popřeje si let balónem, což jí 21. století technicky již umožňovalo. Nikdy by ale neletěla, kdyby jí nedoprovázely její dvě dospělé děti a vnuk, gymnazista. Babička se těšila jako malé dítě a půjčila si i fotografický aparát, aby přispěla k dokumentaci svého životního zážitku.
Očekávaný den byl červencový čtvrtek a jako byl jí Pánbůh přál, přes špatné počasí posledních dnů se objevilo sluníčko a oblohu vyklidily i ty nejmenší mráčky. Vítr mírně vál, prostě den jako stvořený! Babička vstala nezvykle čile a budila mladší osazenstvo křikem "vstávat, rychle vstávat, letíme, letíme!" "Babi, ty lítáš celý den, ale proč honíš nás tak brzo?" nevrle reagovaly "děti" a protahovaly se na postelích. "No, přeci je čtvrtek a letíme všichni, ale balónem, copak jste zapomněli?" Více se babička nestarala a připravovala rodině vydatnou snídani, aby jim při letu nebylo zle.
Na odletové louce byla babička s rodinou přesně v šest hodin, jak bylo předepsáno. Příjemně jí překvapil přátelský až aristokratický přístup celé odletové posádky. Přestože měli hodně práce s napouštěním balonu, se zájmem vyslechli pohnuté celoživotní snažení babičky o splnění svého životního snu, v jehož realizaci již nevěřila. Nakonec doporučili babičce, že další metou jejich přání by měl být let na měsíc. Babička však protestovala, že když už, koupí si na Měsíci celou parcelu. Musela se však spokojit s pomyslnou parcelou, metr nad místem přistání balónu, nedaleko Sýrovic. Let absolvovala s velkým nadšením a aktivní dokumentací - filmováním celého letu. Po klidném přistání byla pokřtěna na Bedřišku ze Sýrovic, což je její nové, "balonářské" jméno. Pokřtěna byla šampaňským a starodávným zvykem, posypáním hlavy hlínou a zapálením vlasů na temeni.
Nejen letem, ale i přístupem "balonářů" včetně pilota - gentlemana par excelence, byla babička tak nadšená, že celý zbývající den proseděla na slunném balkónu a dívala se na pomyslnou dráhu letu očima dítěte, které po prvé vidí ozdobený vánoční strom. A pak, že staří lidé již nemají žádnou radost …!!!



K vypírání mozků

5. července 2010 v 22:23 | GSchwarz
Když jsem se v minulém příspěvku svého blogu pozastavil nad skutečností, že J.A. Samaranch, dlouholetý předseda olympijského výboru byl obdivovatelem kolektivních davových špektáklů, jako byly Všesokolské slety nebo konkrétně v tomto případě naše Spartakiáda, byl jsem překvapen, jaké až nenávistné reakce jsem tím od svých známých (neříkám přátel) sklidil. Jeden z mých spolužáků, bývalá vysoká šarže našeho socialistického letectva, se na mne obrátil písemně a byl značně rozhořčen, že jsem kolektivní cvičení, jako Všesokolské slety, Spartakiády, atd. spojoval do jisté míry s nacistickými a fašistickými hromadnými, propagandisticky účinnými a jistě i fascinujícími akcemi. Opakuji, že podmětem pro mne byl audit J. Macháčka, který uveřejnil autentické fotografie J. A. Samaranche, dlouholetého prezidenta Olympijského výboru (1980 až 2001), ve velmi pokořujících situacích před generálem Frankem. Tato pro mne nepochopitelná fakta jsem si dal do jiných souvislostí, např. s dlouholetou funkcí generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima, vysokého důstojníkanacistického Německa, podezřelého z aktivní účasti na vyhlazování civilního obyvatelstva na Balkáně během 2. světové války. Podle mého názoru není nic podivného, že mne tato fakta šokovala.
Dá se předpokládat, že tyto propagandisticky velmi působivé akce, ztotožnily do jisté míry i názory obdivovatelů s jejich tvůrci, totalitními režimy. U Samaranche je to nepochybné, protože se oblékal do falangistické uniformy a ve Španělsku v té době zdravil běžně nacistickým pozdravem. Bojoval-li ve Španělské válce v roce 1936, není těžké uhodnout, na jaké byl straně.
Spartakiády byly projevem ideologické jednoty ne elit, ale průměru a my, kteří jsme tu dobu prožili v aktivním věku dobře víme, jaké panovalo všeobecné rovnostářství ve všech oborech a činnostech, dané komunistickou ideologií. V černém humoru jsme se přirovnávali k trpaslíčkům, kteří jsou přitištěny k zemi a jakmile některý z nich vystrčí hlavičku, šmiky šmik a už o ní přijde. Spartakiády byly v podstatě pokračováním Všesokolských sletů, které ve svém výrazu kolektivní jednotnosti a nepřímém potlačení jakékoliv individuality, komunistům vyhovovaly, jenom jim vadil jejich národnostní charakter, který nahradili sociálním a proto Slety přejmenovaly na proletáři již dávno zavedené, ve světě však méně populární Spartakiády.
V naší společnosti celá řada lidí dlouho truchlila po Spartakiádách, ačkoliv se mnohdy jednalo o antikomunisty, kteří přes svoje politické smýšlení na Spartakiádách pravidelně cvičili. V podstatě i oni nostalgicky vzpomínali na Slety, které ve své době hrály jistě důležitou úlohu při obrodě národa, v individualistické liberálně - demokratické společnosti se však přežily.
A ještě na jednu pro mne smutnou skutečnost jsem si ve spojení s těmito úvahami vzpomněl. Bylo to krátce po "sametové revoluci", kdy na Letenské pláni v Praze padly na výzvu tehdejšího faráře Malého na kolena téměř statisíc lidí, vesměs obyvatel Prahy. Té Prahy, která je známá svým tvrdým antiklerikalizmem a současně té Prahy, která před několika lety plnila náměstí lidmi, fanaticky vyřvávajícími svoji věrnost komunizmu. To nebyl jen strach. Především to byl výraz snadné manipulovatelnosti našeho národa. Je to vlastnost, se kterou bychom měli při svých ambicích v EU ve vlastním, bazálně národnostním zájmu, co nejdříve něco podniknout.