Marná sláva, ať je člověk sebestarší, největší a nejhlubší zkušenosti si přináší z mládí. Zřejmě je po celý život podvědomě studuje a rozebírá. A snad proto mě utkvěle pronásleduje vzpomínka na obdiv mého otce před Všesokolskými slety a davy jednotně pochodujících šiků Sokolů za provolávání národních hesel. I když byl hrdým českým národovcem, nutil mne osobním dohledem u holiče, abych se nechal strojkem vyholovat vysoko nad uši, což mi bylo odporné. Jednak se tehdy nosily právě dlouhé vlasy, jednak mi to připomínalo halasné a ukázněné šiky všech možných "národovců", později i Hitlerjugend, zbavené svobodného rozhodování a vykonávající do detailů zločinné i sebezničující rozkazy nadřízených. Ani šest let nacistického koncentráku otce nepoučilo a po válce, ještě před vznikem Spartakiád, obdivoval pochodující mažoretky v americké armádě, které viděl v Norimberku. Když jsem měl v roce 1948 před sebou problematickou maturitu, protože jsem měl velmi nepříznivý třídní původ a u komunistů jako individualista jsem nebyl oblíben, nutil mne otec místo studia chodit dvakrát týdně cvičit na poslední Všesokolský slet. Dlouho jsem nechápal tuto otcovu diskrepanci.
Dnes, po celoživotní zkušenosti je mi jasné, že krajní nacionalismus má mnoho společného s diktátorskými metodami, které v kolektivních aktech vypírají lidem mozky a berou jim jakékoliv morální i etické svobodné myšlení. Zavádějí centrální jednotné normy morálky a celého života společnosti pod hrůzným heslem, které vymysleli komunisté: "Kdo nejde s námi, jde proti nám"!
Mistři v předvádění masového brain washingu byli nacisté a zejména jejich noční pochody ulicemi Norimberku nebo Mnichova, spojené i s jednotným hlasitým projevem až hysterické arogance. Když o těch všech událostech dnes uvažuji a srovnávám je s mentalitou svého nacionalistického otce - nadšeného Čecha, nemohu se zbavit myšlenky, že oba ideologické směry, i když jsou ve svých morálně - etických důsledcích zcela odlišné, mají zejména v oblasti mocenské ideologie mnoho markantních paralel.
Definitivně mě v tom utvrdil článek Jana Macháčka z dubna t.r. v Reflexu.cz, kde jsou uveřejněna fota J.A. Samarancha hajlujícího nebo klečícího ve falangistické fašistické uniformě před Frankem. Dvě s těchto fot si dovoluji pro věrohodnost mého tvrzení uveřejnit i v této poznámce. Ne náhodou byl Samaranch velkým obdivovatelem našich Spartakiád! Samaranch, dlouholetý předseda Olympijského výboru, byl po desetiletí volen do vedoucí funkce této světové demokratické, mírové organizace, jistě s úplnou znalostí jeho minulosti. Náhodou nebo úmyslně? Otázka logicky naprosto jasná, nicméně také naprosto deprimující a demoralizující. Můžeme po těchto zkušenostech ještě někomu nebo něčemu věřit, nebo dokonce obětovat život pro nějakou tzv. "dobrou myšlenku"?
Definitivně mě v tom utvrdil článek Jana Macháčka z dubna t.r. v Reflexu.cz, kde jsou uveřejněna fota J.A. Samarancha hajlujícího nebo klečícího ve falangistické fašistické uniformě před Frankem. Dvě s těchto fot si dovoluji pro věrohodnost mého tvrzení uveřejnit i v této poznámce. Ne náhodou byl Samaranch velkým obdivovatelem našich Spartakiád! Samaranch, dlouholetý předseda Olympijského výboru, byl po desetiletí volen do vedoucí funkce této světové demokratické, mírové organizace, jistě s úplnou znalostí jeho minulosti. Náhodou nebo úmyslně? Otázka logicky naprosto jasná, nicméně také naprosto deprimující a demoralizující. Můžeme po těchto zkušenostech ještě někomu nebo něčemu věřit, nebo dokonce obětovat život pro nějakou tzv. "dobrou myšlenku"?
1.J.A.Samaranch klečí před Frankem: 2.J.A.Samaranch přebírá od Franka řád:
