Duben 2010

MOHU BÝT HRDÝ NA SVÉ RODIŠTĚ ?

24. dubna 2010 v 18:59 | GSchwarz


Narodil jsem se koncem dvacátých let dvacátého století v Jihlavě. Můj otec byl český "šovinista", který obětoval svoji vysokoškolskou kariéru, aby jako Sokol a český vlastenec (ten pojem již dnes nemá svůj pravý význam) přišel do Jihlavy, aby ji počeštil. Bylo to uprostřed dvacátých let.
Otec však záhy narazil na českou buržoasií, kterou zajímalo jen to, aby obsadila radnici. Bratři okolové byli většinou příslušníci sociálně slabých vrstev, kteří bojovali za přežití a do národnostního boje by se zapojili jen kdyby dostali obživu. O to se můj otec pečlivě celých téměř dvacet let snažil. Co "čert nechce", vzal si v Jihlavě za ženu Rakušanku, jejíž otec byl kapitánem v rakouském námořnictvu. Nicméně moje matka byla velice pragmatická a loyální žena s vysokým prahem morálních hodnot, která nám nakonec zachránila život. Otce jako "vřed na německém podhoubí", jak to nazval tehdejší městský plátek "Mährischer Beobachter", hned po vstupu nacistů zavřeli do koncentračního tábora, ze kterého se vrátil až v květnu 1945 s podlomeným zdravím. Rodiny zatčených Čechů, ale i jiné, byly vystaveni nepopsatelnému útlaku v rámci kompletního vyhubení českého jádra v Jihlavě a okolí. Nechci zde zmiňovat osudy nás, českých dětí, kteří mnohdy ještě školou povinní, byli nahnáni vesměs do zbrojních továren v městě a okolí.
Při otcově návratu Jihlava nebyla již tou starou Jihlavou - Iglau in Mähren. Němci byli až na vzácné výjimky vystěhováni do sběrných táborů a městem prošlo několik vln "zlatokopů", kteří postupně rozkrádali nejprve movitý majetek a nakonec i okna a dveře. Středověké budovy okolo Kosmákovy a Smetanovy ulice vypadaly jako po výbuchu neutronové bomby. Němci odešli, zlatokopové přišli - to nejhorší, co se stalo, odešel folklór a staleté tradice města a celého kraje.
Noví mocipáni záhy ukázali svou pravou tvář. Brzo obsadili všechny důležité úřady a funkce a začali usurpovat zbylé starousedlíky. Po únoru 1948 znovu zatýkali a dokonce i popravovali české měšťany, hlavně podnikatele a inteligenci, aby svoji hrůzovládu dokumentovali i svým vztahem ke kulturním tradicím středověkého důlního města. Zbourali historický Špalíček, charakteristický pro mnoho moravských měst a na jeho místě postavili nevkusný "obchoďák", který zcela smazal ojedinělou krásu jihlavského náměstí. Otce hned zbavili místa a zastavili mu penzi a jakýkoliv jiný zdroj životních prostředků, takže jsem rodinu živil ze svého vysokoškolského prospěchového stipendia. Naštěstí jsem se zavčas z Jihlavy odstěhoval, abych vůbec mohl dostudovat. Moji rodiče museli nakonec do čtrnácti dnů opustit město, čímž jsem ztratil veškeré spojení s přáteli i městem. V rámci pravdy musím říci, že to bylo Brno, které mě i rodičům nakonec umožnilo další existenci, nechtěl-li jsem emigrovat.
I když na tento kraj, ve kterém jsem prožil sice tvrdé, ale přece jenom šťastné dětství, nemám dobré vzpomínky, přeci jenom mi dal do vínku horáckou odolnost a životaschopnost. Jsou to cenné vlastnosti, které mnozí kolegové z jiných krajin postrádali. Všímal jsem si, že podobné zastavení k životu mají většinou úspěšní lidé, pocházející z Vysočiny. Důkazem z poslední doby je M. Sáblíková, která by stejně jako její trenér nebyli tak fenomenální, kdyby neměli "drsný odchov Vysočiny".
Jsem proto rád, že pocházím z tohoto kraje. Avšak jedna věc mě trápí. Je to absence a někdy až neúcta k tradici, bez které se nic trvale hodnotného nezrodí. Dnešní úspěšní jihlavští podnikatelé, sportovci aj. nemají sice již nic z obyvatel poválečné Jihlavy, nejsou zde však většinou rodiny, které by měly hlubší rodové tradice. A bohužel je ani nehledají, nescházejí jim. I když to říkám nerad, vzali je s sebou odsunutí Němci a současní mladší obyvatelé nejsou k tradicím vedeni, na rozdíl od např. Švýcarů.
Nezáleží přece na tom, jsem-li Čech nebo Moravan, tak jak není důležité, je-li někdo Tyrolák nebo Bavorák. Je však podstatné, abych měl zakódované znaky místní tradice a byl na ně náležitě hrdý.Tím, že ušiji staré kroje a hraji si na historická Kompaktáta, nevytvářím ještě tradice kraje, pouze si hraji s jeho minulostí.
Ano, jsem Čech, národností Moravan, protože jsem se narodil v historicky moravském městě. Stejně tak jsem Čech, pocházející z města, kde byly vytvořeny staleté zvyky, tradice a folklór převážně německým obyvatelstvem. To nemá na moji národností i domovskou hrdost žádný vliv. Nesmím ovšem účelově manipulovat ani s historickou zemskou hranicí, která patří rovněž k tradici kraje. Domnívám se, že tyto účelové manipulace nepřispívají k dobru žádného kraje ani státu. I Němci berou svoje české tradice vážně, viz Karlovy Vary nebo zvelebení Mariánských Lázní. Bohužel vím, že v Jihlavě je ještě spousta "starých struktur", kterým se nelíbí dnešní stav a stále ještě nostalgicky vzpomínají na "staré dobré časy" své hrůzovlády.
Je jedním z úkolů Evropské unie, aby občané získali pocit náležité národní a domovské příslušnosti v rámci evropského celku. Na bázi staleté historie vyřeší všechny "žabomyší   války" a udělá z nás, hrdých Čechů, i hrdé Evropany.



PETR HÁJEK – NOVODOBÝ INKVISITOR

16. dubna 2010 v 11:21 | GSchwarz
Petr Hájek
Ve středu jsem otevřel televizi a vyhledal svůj oblíbený kanál s programem Hyde park. V již započaté debatě jsem zastihl přísně vyhlížejícího pána, odpovídajícího televizním divákům. Právě jsem zaslechl jeho rozvleklou odpověď, ve které nejprve dehonestoval tazatele a pak poslal Darwinismus na smetiště dějin a odsoudil Darwina, kterého označil za levého socana. Beze změny mimiky pak mluvil o levicovém Havlismu a od té chvíle jsem již nepřestával žasnout.
Na seriózní otázky zřejmě vysoce fundovaných mladých lidí reagoval tak, že je řadil vpravo, vlevo, jako odpočítávání Sokolstva. Že by Václav Havel byl na stará kolena levičák, snad ne dokonce komunista?? Když se značnou dávkou arogance odmítl odpovědět mladé a věcné ženě, která se tázala, proč na hostinu s Obamou nebyl pozván bývalý president a sáhodlouze rozvíjel svoje stále stejné teorie a pravdy, uvědomil jsem si, že to není nositel Nobelovy ceny, jak se zprvu zdálo, ale naprosto nekompetentní úředník presidentské kanceláře, pan Petr Hájek.
Toho pána jsem samozřejmě znal. Charakterizuje ho následující citát:
"Názorně to ilustrují spory o využívání jaderné energie, hádky kolem euthanasie i globálních změn klimatu …."anebo debaty o škodlivosti či užitečnosti očkování proti nepřátelům, jakými jsou viry ptačí či prasečí chřipky. V žádném z těchto případů, které tak zpopularizoval Václav Klaus, se nemůžeme opřít o názor odborníků jako o poslední instanci" konec citace.
V projednávaných tématech se projevoval jako primitivní, arogantní diletant. Pokud se týká jeho vzdělání, vyzná se snad jenom v pojišťovnictví.
Divím se, co vedlo pana presidenta k zaměstnání takového úředníka. Je to snad špatná práce prezidentské kanceláře? Každý medik musí přece vědět, že nezáleží na očkování jedince, ale na proočkovanosti celé populace. Jen tak jsme se zbavili v dobách temna neštovic, tuberkulózy, záškrtu a řady jiných závažných chorob, zejména pak dětské obrny, která invalidizovala značnou část populace.
Euthanázie je důsledkem pokroku přírodních věd. Zavedly ji již v civilizovanějších zemích Evropy. My se ji sice dnes snažíme také řešit, ale jen polovičatě, jako mnohé jiné v naší společnosti. Euthanázie je vyloženě záležitostí odborníků, lékařů a konkrétního pacienta. Církev, společenské organizace a jiné správní složky do problematiky přinášejí jen zavádějící, nepodstatné nebo nespecifické problémy, jako je např. její zneužitelnost. Ale jak jsem zmínil již v jednom z předchozích příspěvků, může mi někdo odpovědět na otázku, co není v životě zneužitelné? Samozřejmě, vše potřebujme pečlivou legislativní úpravu a jistý stupeň morálky společnosti, nikoliv mezinárodní mafiánské zřízení. Na to ještě si musíme počkat. Podle pana Hájka se ani v této závažné otázce nemůžeme opřít o názor odborníků.
Vzpomněl jsem si na dobu svého studia v těžkých dobách začátku padesátých let, kdy se pan Hájek narodil. Měli jsme velmi přísné zkoušky z marxismu - leninismu. Učili jsme se, že Stalin napsal zásadní vědecké dílo "O jazykovědě". Velmi mě to udivilo a zeptal jsem se pana lektora, jak je to možné.
Vím, že Stalin je významným revolucionářem s největšími zásluhami na úspěchu Velké říjnové revoluce. Ale že by byl také vědcem, jazykozpytcem? Lektor mi odpověděl briskně. Vytknul mi můj buržoazní původ, který mi brání pochopit podstatu této světové filozofie. Znalec marxismu - leninismu ví, že to je věda všech věd, která má určující vliv na všechna odvětví vědy a techniky. Stalin je proto autoritou ve všech vědních oborech, tedy také v jazykovědě. V denní praxi jsme tuto "pravdu" konečně zažívali.
Pan Petr Hájek mi tohoto lektora velmi připomíná. Demagogicky se ohání ne vírou jako takovou, avšak církví, se všemi jejími dogmaty. Obojí nepatří k řešení přírodovědecké problematiky.Nejsem zarputilým atheistou, ale vím, že víra, Písmo svaté, jakož konečně i různé jiné, více nebo méně seriózní teorie a učení, mají dobrý až ušlechtilý základ, který je však vedoucími silami společnosti zneužit ve prospěch soukromého obohacování a získávání moci. Jen tak se mohl Hitler stát v civilizovaném a kulturně vyspělém Německu diktátorem. Původně byl pouze nástrojem mocichtivého zřízení. Teprve sekundárně získal moc terorem, před kterým se nakonec báli i ti, kteří systém pomohli nastolit.
Kdybych měl dnes malé dítě, neměl bych problém, vysvětlit mu Ježíška. Ten sídlí na historickém Hradu, kde vládne Pánbůh, obklopen moudrými apoštoly. Ti určují, zda se země točí kolem slunce nebo naopak, zda jsou někde ještě nějaké formy civilizace, že neexistuje dialektika ani ve vývoji zeměkoule a tudíž pohádky o klimatických změnách jsou výplodem pekelných mocností. Nebe a peklo již nejsou nahoře a dole, nýbrž vpravo a vlevo. Snad to může někomu připadat zábavné, ale je-li vyspělá středoevropská země řízena diletanty, kterým se okolní svět vysmívá, je to smutné zjištění.
A ještě jeden fakt je zajímavý: Bush byl podle pana Hájka mnohem lepším prezidentem, protože byl vpravo. Ten nový je levičák. No co bychom také chtěli od člověka tmavší pleti, když Adam i Eva byli bílí jako "slovo Boží". A rasizmus je přece také pravicový směr, nebo se snad mýlím??  

(Snímek Petra Hájka je použit z oficiálních stránek Kanceláře presidenta republiky)                      

HUMÁNNÍ EUTHANASIE = A + B

6. dubna 2010 v 23:52 | GSchwarz
Už to tady máme!! No co asi ?? No přece starou, dobrou a humánní euthanasii! Jako typičtí občané České země, uzákoníme již brzy sice zatím velice opatrnou, protilidovou, avšak spořivou variantu tématu, které v mnoha kulturních zemích již není aktuálním tématem, ale skutečností! Mám daleko od toho, abych se označil za geniálního myslitele, ale prostým selským českým rozumem starého lékaře mi je již mnoho desetiletí jasné, že se tomuto tématu nevyhneme, i kdybychom byli sebevíc alibističtí. K těmto úvahám nás nutí ohromný pokrok v přírodních vědách, které dokáží udržet "při životě" člověka, který již dávno není člověkem, ale jakýmsi více nebo méně vyvinutým nervosvalovým preparátem, který, i když mu to třeba ještě myslí, ztrácí důstojnost sám před sebou, tím více před svým okolím. Není to zdaleka otázka bolestí, které lze dnes většinou medicínsky úspěšně odstranit. Také to není otázka snadné zneužitelnosti, neboť si položme prostou otázku, co vlastně nelze v dnešním světě zneužít? Tato oblast je doménou kriminalistiky, která má ošetřit eventuální zneužívání a to nejen autanásie, ale čehokoliv jiného. Je to dnes do značné míry otázka důstojnosti člověka, která je mnohým osobnostem životně důležitá a bez které jejich život ztrácí smysl.
Příklad demonstruje nejlépe význam euthanasie pro moderního, aktivního člověka:
mám dobrého, v životě celkem úspěšného přítele, který má nastaven jistý intelektuální standard. Ve stáří ho však postihla nervová choroba, o které ví, že je progresivní, bude postupovat a on skončí jako položivé stvoření, projevující se jen basálními pojmy malého dítěte a znečisťující kultivované prostředí svými výkaly. Na základě celoživotních zkušeností se tohoto stavu nemíní dočkat. Ačkoliv se mu jinak daří velmi dobře, je obklopen milujícím a obětavým okolím, chce zemřít tak, aby všichni, kteří ho do té doby navštívili, mysleli a vzpomínali na něho jako na důstojnou a společnosti prospěšnou osobnost. Tato představa byla již za jeho mladých let součástí jeho životní filozofie. Před mnoha lety si opatřil kapsli kyanidu draselného. V průběhu let zjistil, že jsou mnohem příjemnější tablety léčiv ze skupiny barbiturátů, po kterých pacient zemře v klidném spánku. Je důležité najít správný derivát barbiturátů, neboť jsou deriváty, které utlumí nejen mezimozkové centrum dýchání, avšak současně ucpou a učiní tak neaktivní ledvinné kanálky. Má to tu výhodu, že při předčasném odhalení a reanimaci nemocného nestačí ho jen rozdýchat, ale je nutné mu poskytnou včasnou haemodialýzu na podporu funkce ledvin, což je časově náročné. Preparáty skupiny barbiturátů (phenobarbarbiturát) používají i zahraniční společnosti, zabývající se řízenou euthanasií. Švýcarská Dignitas, vlastnící svůj web, má již mnohaletou zkušenost s tzv. řízenou milosrdnou smrtí, která je v těchto případech velice milosrdná a příjemná, nemocný si ji vůbec neuvědomí.
V čem je v naší zemi problém?
·       Předně u nás do všeho mluví kdokoliv, i když je naprosto nekompetentní.
·       Kompetence se týkají de facto pouze příslušného pacienta a lékaře, který event. má řízenou pomoc milosrdné smrti provádět.
·       Koncepce euthanasie je u nás vedena ekonomickými zájmy zdravotních pojišťoven a ne zájmem nemocného. Přerušení podávání života potřebných léků a prosté odpojení od reanimačních přístrojů, jak se to u nás plánuje, je promyšlenou kriminální vraždou. Není-li celý proces ukončen umělou cílenou zástavou životně důležitých funkcí - funkcí srdce a dýchání, zmírá nemocný za nesmírného, byť jen částečně uvědomělého utrpení. Umírá různě, avšak dlouho. Buď je to zadušení hleny, které nejsou odsávány, nebo přeplněním žaludku např. žaludeční šťávou dojde k byť malému zvracení, které nemocný aspiruje a následně se udusí. Když nedojde k popsaným komplikacím, zmírá pacient dlouhodobě žízní a hladem. A to má být humánní??   
       Jak je u nás obvyklé, dělá se vše jen polovičatě. Ano, odejmutí léků je, co se týká zodpovědnosti, laciný akt, nemůže však být zásadní. Aktivní zástava životně důležitých funkcí je však již podstatnou záležitostí, vyžadující od provádějícího lékaře odpovědnost, ovšem současně i právní krytí a jednoznačnost. V Německu byla provedena významnými lékaři již řada euthanasií i na příslušnících vlastní rodiny. Tito lékaři byli vesměs při soudních přelíčeních osvobozeni, protože věděli, proč to činí a převzali za svou činnost plnou právní i morální odpovědnost. U nás tomu bohužel tak není. Po dlouhých tahanicích se ze zcela jiných, nekompetenčních důvodů řekne sice A, avšak nikdo nemá odvahu a odpovědnost říci jasně a zřetelně B.
        Ne, že by Čech byl vrozeným zbabělcem, avšak projevuje se zde jako i v jiných společenských oblastech nedokonalost právních předpisů, nejasná kompetence represivních orgánů, nemocné soudnictví a mafiánské řízení věcí veřejných, protekcionářství, korupce a jiné chronické společenské vady. Euthanasie není dnes již jen záležitostí humánnosti medicíny, jako spíše ozdravění naší společnosti a dosažení zákonodárství a společenské morálky vyspělých evropských zemí. Je však nehumánní a vůči pacientovi nemravné, učinit jen KROK A a nevykonat medicínsky a lidsky nezbytný KROK B !


PLUTOKRACIE V ČECHÁCH

1. dubna 2010 v 17:35 | GSchwarz
Jeden z nejhrůznějších diktátorů a politický terorista první poloviny 20. století v Evropě, založil svoji tisíciletou Říši na dvou základních principech boje: boj proti židobolševizmu a boj proti plutokracii.
Význam pojmu židobolševismus jsem chápal a dokonce prakticky zažil. Druhý nepřítel, jehož oficiální definice nikdy nebyla ani ústně a ani písemně publikována, zůstával pro mne záhadou tím spíše, že mi ho uspokojivě nevysvětlili ani lektoři marxismu - leninismu, ani známí v oblasti teologické filozofie nebo běžné encyklopedie. Byl jsem odkazován na jediný základní ideologický spis onoho diktátora, který jsem sice v jinošském věku vlastnil, jež však později barbarsky padl na oltář fyzikálního využití v důsledku chronického nedostatku toaletního papíru. Teprve mnohem později, když jsem již nabyl rozum a internet nahradil nedostatek vědeckých knih, jsem se dopídil kýženého výsledku. Ačkoliv nerad, musím objektivně prohlásit, že tento nepřítel odpovídá i mým představám o špatných režimech a domnívám se, že je nepřítelem všech prostých slušných lidí jakékoliv demokracie. Přispěla k tomu i naše současná doba, která prakticky demonstruje zrůdnost typu vlády s rysy plutokracie, čímž došlo k harmonickému spojení vědecké teorie s praxí, jak to ostatně ve vědě má být. Zmíněný společensko - politický styl vlády se nazývá liberální plutokracií.
Plutos, syn Iásóna a Démétér, byl řeckým bohem hlubin, rozdávajícího bohatství. Na obrazových ilustracích je často spojován s bohem podsvětí, Hádem, manželem Persefony. Podle této stručné definice, neznající ještě dnešní pojmy, je plutokracie vládou špinavých, nečistě získaných peněz, úzce spojenou s mocí. Jen bohatí drží moc ve svých rukách a manipulují se společností, zatím co "chudým" jsou odpírána jakákoliv občanská práva. Nečistě získané bohatství peněz je identické s  nelegálně získaným majetkem.
Základní aspekty převracení morálních, etických aj. hodnot v režimu liberální plutokracie nejlépe demonstruje afinabul.blog.cz/0811/: cituji:

1. Hierarchie se staví proti většině. Zatímco dříve se za nejdůležitější hodnotu považovala kvalita, dnes vládne zákon množství (kvantity). Většina dokáže potlačit pravdu už svým počtem. Moudrost je ve stínu názoru, neboť je více těch, kteří myslí, než těch, kteří vědí. Kromě toho názor, který dnes vládne, ve skutečnosti ani neexistuje, neboť názory většiny z temnoty řídí "páni jeskyně", jak nás učil Platon.
2. Dochází k popření vyšší inteligence (boha) jako principu veškeré hierarchie.
3. Upovídanost se rozplývá v nekonečných chvalozpěvech na svobodu a rovnost, aniž by si někdo uvědomil, že čím více se o něčem mluví, tím více se to postrádá, a proto se o tom mluví nejasně. Nikdo není větším otrokem, nikdo se více "neliší" než ten, kdo přísahá, že je svobodný či stejný, jako ostatní. Žijeme ve světě otroků všech představitelných zel, které přináší lidská chamtivost a neuměřenost.
4. Sdělovací prostředky nic nesdělují. Technologické přesycení způsobilo ztrátu vědomí, cíl i smysl veškerého pokroku a konečné selhání industriální společnosti.
5. Ustavičná nespokojenost brání lidem zaujmout odpovídající místo v rámci společnosti. Lidé tak nemohou uskutečňovat svoji přirozenou odpovědnost a ztrácejí podíl na stavu věcí.
6. Výsledkem pokroku je nestabilita, nedostatečná kontinuita jakéhokoliv díla, protože je zřejmé, že brzká změna ho stejně smete. Nepřetržitá změna se odráží v permanentní revoluci. Tato nestabilita vzniká přirozeně z nadvlády většiny a z jejího názoru. Masy ve své nejednotnosti vyžadují, aby se s nimi někdo periodicky radil, vnímal jejich nálady, a jelikož jsou "ženského rodu", často mění své názory, a tím směřují k chaosu a k anarchii, neboť ony se cítí být tím, kdo vládne a má na svou vládu právo.
7. Nastává všeobecný úpadek mravů v základní morálce, v jazyku, v uměleckém cítění i v chování. Totéž se děje na úrovni států. Již Platon vysvětluje, že stát v krizi lze poznat na základě velkého počtu lékařů a právníků. A Lao Tse učí, že říše, které umírají, mají mnoho zákonů. (Konec citace)

Ano, to je teoretická vědecká představa, vyplývající z důsledků moci nepoctivosti, hamižnosti, sobectví a spálení jakýchkoliv tradičních mostů, moci, získané nepoctivě nabytými penězi a majetkem. Mylně tuto formu politické moci lidé zaměňují za kapitalizmus. Avšak zamysleme se, nežijeme jen tak náhodou v režimu liberální plutokracie?