Březen 2010

K článku M. Komárka v MfDNES – Schumacher proti Ferrari

17. března 2010 v 15:18 | GSchwarz
Pana Martina Komárka, velice schopného redaktora MfDnes, si jako jiných lidí "na svém místě" velmi vážím. Někdy to ale, zřejmě v duchu svých chlebodárců, poněkud přestřelí a považuje nás čtenáře za větší debily, než je přípustné. To dokázal v diáři MfDNES dne 16. března více jak přesvědčivě. Pan Komárek se zapojil do našeho předvolebního boje, který se vede na úrovni dinosaurů, ne představováním tvořivých programů, nýbrž pomlouváním a zesměšňováním soupeřů při obecně přijaté preambuli, každý krade a každý okrádá. Tento nelítostný a nevděčný politický boj pan redaktor pojal velmi černo-bíle, přirovnáním k formuli 1, církevnímu pedofilství, receptáři Přemka Polívky apod.. Těmito nesrovnatelnými fakty, která pocházejí každá z jiného košíku, zamlžuje již tak šedí neprůhlednou politickou scénu. Nechci se politikou zabývat, protože mi to můj intelekt nedovoluje, prostě nerozumím dnešnímu dění a jistě nejsem sám. Spíše se zmíním o faktech, která jsou všestranně vzdělanému redaktorovi jistě známá, ale jejichž přehlížením dále zamlžuje skutečnosti a předpokládá, že "český čtenář všechno stráví"! Pan redaktor "zapomíná", že každý důsledek má svoje zákonité příčiny a úspěch není daný "genialitou osobnosti", jako spíše každodenní tvrdou práci širokého kolektivu odborníků. Pro přehlednost omezím svoji argumentaci na formuli F1 a nebudu blíže rozebírat pohlavní aberace v církvi, i když ta má též hlubší a širší příčiny, než se běžně uvádí.
Stejně jako pan Komárek nemám rád bonze s cigárou v ústech, ani jiné "celebrity", rozvalující se v luxusních Mercedesech. Správně, u Ferrari je jich méně a to z mnoha důvodů. Uvedu dva: 1) Ferrari se obecně méně vyskytuje, než Mercedes, zato se v něm vozí zvlášť vydařené "celebrity", např. pan Mareš. 2) Princip Mercedesu tkví v tom, že je to auto politiků a kulturních i jiných osobností, které mimo jiné mají v něm příslušné pohodlí a vůz zdůrazňuje jejich individualitu. Naproti tomu Ferrari se zrodilo v bohémské Itálií a je samo o sobě uměleckým dílem, které upoutává pozornost především na sebe, bez ohledu na osádku. A co se sportu týče. Schumacher byl v nemalé míře Schumacherem proto, že hlavním inženýrem u Ferrari byl skromný geniální britský konstruktér, milovník růží, který se Schumacherem přišel a také odešel. Brzy však převzal vozy stáje Honda, které během roku přestavěl v automobil mistra světa roku 2009. Osobnost tohoto geniálního konstruktéra se promítala i do práce v boxu, kde italští mechanici inklinovali k dolce far niente s flaškou Chianti v ruce. V rámci objektivity je nutno zmínit i charakterové vlastnosti Schumachera, např. jeho manévr, kterým měl likvidovat D. Hilla na jeho cestě za mistrem světa, nebo "odstavné parkoviště" Schumacherova vozu na trati v Monte Carlu. Byl vždy protekčně upřednostňován před svými soupeři, např. N. Häkinnenem, vedením závodů formule 1, jehož hlava musela loni odejít v důsledku svých sexuálně - nacistických výstřelků. A tak bych mohl pokračovat. Chci však jen demonstrovat, že jakékoliv pozlátko (důsledek) má hlubší příčiny a kořeny, které jsou často všemocné. Upozorňuji jen namátkou na katastrofické obluzení kulturního německého národa zločincem A. Hitlerem.
Takže pozor, pane redaktore. Český národ sice neoplývá pozitivními morálními a povahovými vlastnostmi, je však bezesporu nadprůměrně chytrý a inteligentní, i když si odmyslíme jeho častou nemístnou domýšlivost. V žádném případě si nezaslouží povrchní, černobílé, zavádějící pohledy.

MARTINA PŘISTÁLA V ABSURDISTÁNU

4. března 2010 v 12:24 | GSchwarz
Ačkoliv je to trapné, zapilotovala si Martina jistě ne navigačním omylem zpět do Absurdistánu. Její přijetí již na letišti manifestovalo radost a uznání národa, tedy lidu, kterému Martina v mnohých případech vrátila jeho národní hrdost. Pražské impérium ale zůstalo neovlivněné. Pan Jirásek v on-line diskuzi se šikovně vyhnul otázkám "na tělo". Jen suše prohlásil, že postavení ledového okruhu naráží na podstatnou otázku jeho využití a připomněl pražskou Arénu (nyní myslím, že se jmenuje po kyslíku O2). Podle zdravého rozumu jde o nesrovnatelné pojmy. Megalomanská pražská Aréna je vybudovaná hlavně po komerční účely za mylného předpokladu, že Praha je kulturním centrem Evropy, nebo má alespoň výrazný význam v evropských kulturních akcích. Mnohem výstižnější by bylo srovnání s hokejovými stadióny. Nikdo nepochybuje o jejich nezbytnosti nejen v Krajských městech. Je to základní předpoklad, aby se u nás hokej hrál. Přitom ani nadbytek stadiónů není zárukou olympijské medaile, jak je vidět z našeho posledního, ale i předposledního olympijského vystoupení. Logicky lze říci, nebude-li u nás bruslařská rychlodráha, nebude ani rychlobruslení. Martina to sice zpochybnila, avšak jen svojí světovou výjimečností.
Tím jsme dospěli k druhé hluboké ráně, která se pokusila zkazit mi hrdost z Martinina úspěchu. Tou ranou bylo večerní vystoupení našeho pana prezidenta, profesora Klause. Na otázku redaktorky, udělí-li Sáblíkové nějaké vyznamenání, když si to přeje devadesát procent národa, se šibalsky usmál a prohlásil, že je na to ještě příliš mladá a co by pak mohla ještě dostat, až půjde do důchodu. Bylo mi jasné, že jako ekonom posuzuje atlety hlavně kvantitativně, podle roků a jak hodnotí deník MfDNES, podle významu medaile. Deník zařadil Sáblíkovou až za "naši Kateřinu". Z toho plyne: milá Katy, "daj-li nebo nedaj-li", spíš dříve než později máš medaili a trafiku v kapse, Sáblíková musí ještě dlouho čekat. V zásadě by mi to na rozdíl od stadiónu nevadilo, protože za ocenění si Martina halu nepostaví. Více mi vadí nedůslednost pana profesora. I bez přihlédnutí ke kvalitě medailí, donesla jich Martina do republiky co do počtu hned tři a to se našemu sportu již dávno nestalo. Martina udělala zásadní chybu, že medaile získala již ve dvaadvaceti letech, měla počkat do čtyřicítky, pak by byla podle našich kritérií mimořádná. A co je nejsmutnější, že regionální zájmy přehluší výjimečnost Martiny, kterou chápou a uznávají i její soupeřky.
Jo, Martino, přistála si v nesprávné zemi a je velkou tvojí chybou, že se pleteš do navigace létání, které zřejmě nerozumíš. Hlavně buď dále tak úspěšná, skromná a vlastenecká, prostý český člověk tě ctí a miluje, což je hodnotnější, než eventuální uznání z Habsburského hradu.