NEDLUŽÍM NIC!

12. ledna 2010 v 12:55 | GSchwarz
Onehdy jsem našel v poštovní schránce níže přiložený dopis. Zprvu jsem ho chtěl zahodit bez přečtení, jak to obvykle dělám s písemnostmi osob, které neznám. Jsou to samé prosby o peníze, duši zdrcující příběhy invalid a jiné rány do srdce penzisty, jako jsem já, žijícího den ze dne a majícího víc než dostatek vlastních problémů. Pak mne ale něco přimělo, že jsem si dopis přečetl. Byl jsem jím nadšen.Vyjadřoval slušnou formou v několika řádcích to, na co já jsem nelogicky celé dny nadával.Nejde ani tak o konkrétní věc, jako o základní princip. Stát mi přisuzuje dědičný dluh, který jsem nikdy neudělal stejně jako církev svatá připsala na mé konto dědičný hřích, který jsem nikdy nespáchal. Uvědomil jsem si, že je to největší forma arogance tím spíše, že se denně dočítáme v novinách, jak stát nejasnými zákony, působením politicko - hospodářské mafie a konkrétní trpěnou kriminalitou okrádá nás občany denně o miliardy korun a že tyto přehmaty nemá tendenci soudně nebo jinak řešit, byť třeba formálně. Řekl jsem si, že by se s tím mělo seznámit více lidí, aby pochopili to, co jsem pochopil já. Proto dopis uveřejňuji na blogu i když vím, že to mnoho čtenářů neosloví. V poslední době mě mrzí, že vážné blogy nemají velkou oblibu. I když jsou třeba čteny, nikdo se neobtěžuje, aby reagoval a napsal
mi třeba i to, že jsem fosilní zrůda, abych tím neobtěžoval lidi, kteří chtějí užívat život a ne se jím nechat otravovat. Ano, je to také názor, možná že lepší, ale proč mi to nikdo nenapíše? Je mi to líto i proto, že si připadám osamocený, nemyslím tím, nepochopený, což by byla moje chyba. Musím se zřejmě smířit s tím, že každá doba má jiné gusto. Připomíná mi to moje mládí, kdy mi moje babička vyčítala zálibu v jazzu, což podle ní´nebyla hudba. Uznávala jenom operety. To byla dvacátá léta. Nyní máme druhé decennium, ale dalšího století. Proč by se proto i dnes neměl měnit vkus a záliby, třeba i na morálku a etiku?
V každém pádě dávám dopis k přečtení veřejnosti. Přečte-li ho jen deset lidí,splní svoje poslání…


Dopis předkládám tak, jak jsem ho dostal. Opravil jsem jen několik formálních chyb:





NEDLUŽÍM NIC!


Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu.
Znovu důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne.
Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená,že mám být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela bez viny. Z každých 100 % Kč, které vydělám, si tento stát vezme 55 - 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění.
Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody. Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, a tak dále. Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky pokouší zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm zločinecké organizace. Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berni, než si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné. Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval.
A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby mi sebral i to poslední, co mi ještě zbylo.
Vážený a milý státe. Milá Česká republiko… Pěkně mě bereš a proto i sereš a můžeš mě políbit akorát tak zadek s Tvými dluhy.
J@
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama