ČESKO – POHŘEBIŠTĚ NÁRODNOSTÍ

22. listopadu 2009 v 17:08 | GSchwarz
Fakt, že jsem Moravák jsem bral vždy jako samozřejmost. Ten je Čech. ten zase Slovák, onen je Tyrolák, Slezan nebo Volyňský Čech. Soubory národností, mající přes svou odlišnou kulturu a sociální odlišnosti společné základní charakteristiky, jsou po mnoho století podkladem všech Evropských států. Národnostní uspořádání České republiky, původně království, trvá rovněž po staletí a nerozbila je ani Rakousko-Uherská monarchie. Potlačováním národnostních celků se naopak monarchie rozpadla. Jako odkaz Rakouska vznikl v roce 1918 nepřirozený národnostní slepenec, Československá republika. Byly to zejména národnostní odlišnosti, rozdíly ve vyspělosti ekonomiky a potlačování národností, které vedly k rozpadu První republiky. V Německu a Itálii vznikly z různých národností státní útvary v dnešní podobě teprve v 19. století. Německé národnosti, tvořící hlavně království a vévodství, sjednotil kancléř Bismark, Itálií Garibaldiho revoluce.
Z historie vyplývá, že jen historicky podložené národnosti se společnými politicko - sociálními a kulturními zájmy i podobným stupněm rozvoje mohou vytvořit pevný státní celek. Naopak potírání a utlačování národnostních zájmů vede k politickému rozpadu státního zřízení. U nás jsme se na potlačování národností specializovali od vzniku Republiky. Masaryk sice na jedné straně hlásal nutnost svébytnosti národností, na druhé straně se dopustil hrubé a zejména pro Slováky nepřijatelné násilnosti hlásáním čechoslovakismu jakožto jednoho národa. Bylo v podstatě velkým štěstím hradního křídla, že Štefánik hned na počátku existence republiky zemřel. Byl to on, světově uznávaný vědec a francouzský generál, který prosadil rozvoj národního uvědomění Slovenska, zaniklé násilnou persekucí Uhrů. Národnostní svobody Slováků byly obsažené v tzv. Bostonské deklaraci, která měla Slovákům zajistit kromě jiného národní parlament, tak jak to je v ostatních evropských státech. Tato deklarace se však po dobu trvání ČSR nikde neprosadila a neobjevila se ani v učebnicích dějepisu. Naopak, zejména pražská buržoazie si na Slovensku počínala jako v podrobené kolonií a Slováci byly fakticky považovány za občany druhé kategorie, které republika zachránila před úplným vymícením Maďary. Češi sice vyslali na Slovensko svoji inteligenci, protože Slováci žádnou neměli. Byli to však často lidé s trestnou minulostí, nebo v českých zemích neuplatnitelní, kteří putovali podle míry provinění buď na Podkarpatskou Rus (jak se tehdy Ukrajina nazývala), nebo na Slovensko. Ekonomika našich východních národností, zejména Zakarpatské Ukrajiny, byla ponechána na úrovni minulých staletí.
Praha, která od vzniku ČSR vždy určovala politiku a osudy republiky, snášela a dosud snáší oklešťování republiky hůře a s menší noblesou, než Britové ztrátu svých držav. Nyní Prahu straší děsivý sen kulturně- politického a ideového přimknutí Moravy k metropoli východní a střední Evropy Vídni, což má hluboké historické kořeny a existovalo to již v době, kdy Karel IV. byl markrabětem moravským. Zajímavé je, že tato skutečnost nevadila nacistům, ale začala být problémem od převzetí moci komunisty a nyní je přebírána v mnohem intensivnější míře naší novou demokracií. Přesto, že každému soudnému člověku je jasné, že by snaha o osamostatnění Moravy byla smrtelná pro obě národnosti, dochází k neustálému oklešťování Moravy a etnickému boji proti moravské národnosti, mnohem většímu, než proti jiným národnostem v ČR. Velkou nevýhodou české národnosti je fakt, že po staletí hledá svoji identitu, jak je vidět např. na falsifikátech Rukopisů, hledání hrobu sv. Anežky Přemyslovny, nebo na politicky i nábožensky kontroversnímu patronovi České země - sv. Václavovi. Důkazem etnického útlaku je i nesmysluplné rozdělení republiky na nepřirozené kraje, zatím co se upustilo od historických, po staletí daných zemských hranic, jak to je v ostatních evropských zemích. Současný stav parcelace je zejména v podmínkách federativní Evropské unie těžko představitelný. Proto i ten nesmyslný boj o politické pravomoci, bez kterých by se mimopražskému obyvatelstvu dařilo mnohem lépe. Zejména Olomouci, historicky politické a náboženské metropoli, by se současné vedení státní koncepce mělo omluvit, že po půl století byla jen okresním městem.


















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama