Co nám dal a vzal vznik ČSR v r.1918

23. října 2009 v 15:47 | GSchwarz
Narodil jsem se v První republice, kdy existovalo ještě politicko - ekonomické uspořádání monarchie, fungující až do roku 1939, do vzniku Protektorátu. Mým rodištěm je Jihlava, tehdy moravské město a byl jsem vychován jako Moravák, podobně jako Sas nebo Bavor. Vznikem státních hranic jsem ztratil volnost pohybu a to i k nebližší evropské metropoli Vídni, kde žila moje rodina z matčiny strany. Zažil jsem obrovskou nezaměstnanost, vzniklou uzavřením četných továren, které ztratily odbytiště. Zažil jsem éru "tatíčka", který hlásal na jedné straně podporu národnostních zemí, na druhé však ideu čechoslovakismu, která tvrdě narazila v rozvíjejícím se Slovensku.
Přes stálé hašteření se tento nepřirozený slepenec za 20 let rozpadl a vznikl Protektorát Čechy a Morava, což by bylo při zachování východoevropské federace nemyslitelné. Po šestileté porobě došlo ke slepení zbytků slepence a záhy k následnému národnostnímu, politickému, kulturnímu i fysickému komunistickému vyhlazování občanů i všech tradic a hodnot Čech a Moravy.
Vyšli jsme z toho značně morálně i eticky pokroucení, čehož důkazem je, že jsme se s touto hrůznou ideologií dosud nevyrovnali a stále ji pěstujeme nejen v parlamentě, ale i v národním cítění. Došlo k nezbytnému rozpadu slepence a vzniku České alias Pražské republiky, která z důvodu sebezáchovy neuznává jakoukoliv jinou národnost než českou. Ekonomika i politika země byla ovládnuta východoevropskou mafií. Současně došlo k rozpadu téměř všech hodnot a jistot občanů v soudnictví, bezpečnosti, právu, školství a jiných, jakož i k hrubému překrucování dějinných faktů nejen v politických, ale i v kulturních, společenských a vědeckých oblastech. Důvodem toho byla i snaha o popření zásluh německých obyvatel, kteří tyto národní hodnoty s námi po staletí spoluvytvářeli. Přitom president republiky žije a pracuje v pražském Hradu, jehož exteriér a interiér vytvořili Habsburkové. Exklusivní státnické fotografie se vytvářejí přímo pod obrazem Marie Terezie. Aby se dosáhlo úplného zničení tradic, zanikly historické země a stát se rozdrobil v řadu krajů, čímž jsme se stali ojedinělou zrůdou mezi evropskými státy. Praha žije svými megalomanskými představami, Olympiádou, městským závodištěm vozů formule F1 a stěhováním hor do centra, zatím co pro nejnutnější potřeby občanů zejména moravských měst "nejsou peníze".
Nejsmutnější je však mravní a etický důsledek dlouholetých totalit. Moravští odchovanci i poslanci, jakmile přijdou do Prahy, zapomenou na svoje kořeny. Dají přednost krátkodobému pražskému mamonu, placenému z jiných regiónů. Přitom nikdy neproniknou mezi tu pravou "pražskou elitu", nazývající se celebritami. Pro všechno to je mi na sklonku života smutno, nevýslovně smutno. Až příště pojedu do Vídně, pokloním se před hrobkou císaře a jeho rodiny!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Dvořák Jaroslav Dvořák | E-mail | Web | 31. ledna 2010 v 19:02 | Reagovat

Jsem krajanem autora tohoto článku. Nenarodil jsem se sice v Jihlavě, ale ne zase příliš daleko od ní. Mým rodištěm je Třešť, tedy „echt“ moravské město. To na rozdíl od Jihlavy, kde byla velice silná, a jak se později ukázalo, i šovinisticky a rasisticky orientovaná německá menšina a která leží na území dřívější Moravy i Čech. Narodil jsem se v době, kdy, co se týče politického uspořádání, byla má rodná země parlamentní republikou   vymezenou zeměpisně hranicemi, které byly schváleny Versaillskou mírovou konferencí.  To do doby, než byl v září 1938 podepsán hanebný mnichovský diktát a  Československo pod hrozbou použití síly bylo zbaveno velkých a  životně velice důležitých částí území. A to se souhlasem zemí, se kterými jsme dnes v jedné unii,  a kteří, někdy bez jakéhokoli studu, se snaží dávat nám „lekce“ ze slušného chování.
Docela se dnes pyšním tím, že jsem spolurodákem prof. JUDr Josefa Aloise Schumpetera, světově uznávaného ekonoma i plukovníka Josefa Jiřího Švece, národního hrdiny. Ten se  narodil v Čenkově, asi dva kilometry od Třeště. Čenkov je ale dnes součástí Třeště. Plukovník Švec má v Třešti svůj hrob.
Jsem poněkud zmaten, když čtu slova GSchwarze o Jihlavě. Každý z nás má jistě nezadatelné právo na to, aby někoho miloval, aby jiný mu byl lhostejný a jiného třeba i nenáviděl.  Když čtu slova o tom, že GSchwarz se ve Vídni pokloní před hrobkou rakouského císaře a jeho rodiny, respektuji to, beru to však jen na vědomí. Ale současně si okamžitě vzpomenu na svého strýce Antonína, kterého jsem nikdy nemohl poznat. Položil totiž  svůj život za téhož „císaře  a jeho rodinu“, jimž se bude GSchwarz klanět. Můj strýc obětoval svůj mladý život pro tento „rodinný klan“ kdesi na Sočské frontě, kam  byl velen, aby bojoval za Habsburky, za jejich „ nízké hmotné cíle“, jak to označil v roce 1918 prezident Masaryk ve svém prvním poselství Národnímu shromáždění.
Také si vzpomenu na svého otce, který od roku 1917 až do konce války nasazoval svůj život rovněž na italské  frontě.  A který neváhal, když se mu naskytla možnost stát s příslušníkem československého vojska v Itálii.
Nutně si vzpomenu také na dopis třech poručíků 75.pěšího pluku – byli to Tomáš Kané, František Klouda a Karel Tomeš. Dopis jsem našel v archivních materiálech, když jsem pátral po informacích o svém otci, který odjížděl na frontu jako příslušník toho pluku. Ti dezertovali v noci z 18.na 19. srpna 1918. Píší v něm: "Vážený pane Hauptmanne! Dnes přebíháme. Myslíme, že není nutné Vám vysvětlovat příčiny. Aby však bylo jasno. Neodcházíme v důsledku špatných poměrů, či ze zbabělosti. Ne! Odcházíme z přesvědčení bojovat za naši samostatnost, jak nás k tomu nutí otroctví v Rakousku."
Jihlava, ono místo, které je rodištěm GSchwarze, je  v mém životě spojeno s mnoha příjemnými vzpomínkami. Vzpomínkami na  první studentské lásky, na první taneční, na profesory, kteří nám vštěpovali do hlav vše, co patřilo k tehdejšímu středoškolskému vzdělání. Ale také na to, že v listopadu 1941, zřejmě z popudu a pod nátlakem jihlavských Němců, kterým české gymnasium byl trnem v očích už od roku 1918, jsem byl, spolu se svými spolužáky vyhnán z této školy  a bylo mi zakázáno studovat na jakékoliv jiné střední škole. Patří tyto zásluhy rovněž k těm „zásluhám německých obyvatel, kteří s námi tyto národní hodnoty po staletí spoluvytvářeli“, jak o tom píše autor? Čtyři roky, kdy jsme nemohli studovat,  nám nikdo nevrátí, nikdo se taky za toto příkoří ani slůvkem neomluvil.
K ostatním „takyargumentům“ GSchwarze se vyjadřovat nebudu. Považuji internetové blogy za nástroj svobodné diskuze, výměny argumentů. A k těm vyloženě propagandistické fráze nepatří.

2 gschwarz gschwarz | E-mail | Web | 1. února 2010 v 15:44 | Reagovat

Milý Veter Anus! Jsem skutečně potěšen, že se někdo zúčastní diskuze na mém blogu, k čemuž jsem blog před rokem otevřel. Vážená redakce mi také jistě odpustí, že odpovídám, ač mne žádala o opak. V tomto případě se však nesmí neodpovědět, bylo by to zbabělé!
Hluboce mne jako Čecha urazilo, že píšete o „dřívější Moravě“, jako by už neexistovala! Tolik jsme toho již naporoučeli větru a dešti, že popíráme tisiciletou tradici, založenou už v 5. století? Velkomoravská Říše již byla v době, kdy ještě většina Evropy neměla žádnou kulturu ani historii,. Odtud se šířila kultura a vzdělání do celé Evropy zejména zásluhou sv.Vojtěcha, takže je to vlastně kolébka evropské kultury. Zde vzniklo a po staletí trvalo Markrabství moravské, jehož prvním markrabětem byl Karel IV., císař Říše římské. Teprve v r. 1918 bylo markrabství zrušeno asi tak, jak Vy dnes rušíte Moravu. Moravský kníže založil i podle našeho historického ústavu pražský Hrad, (kníže Bořivoj, jehož  noblesní rodokmen přikládám). Co Vás to naučili ti oslavovaní jihlavští gymnaziální profesoři?? I já mám jsem prodělal uzavření jihlavského gymnázia gestapem a mám na ně zcela jiné vzpomínky na uzavřeni gymnázia nacisty. Profesoři se nás nezastali a vyháněli  nás ze školy  Nechtěli odpovídat na otázky rodičů, co s námi bude. Celou válku učili na středních školách po celém Protektorátu (dovedu si představit v jakém duchu). Po válce se opět vrátili do svých funkcí v Jihlavě a hned v úvodní přednášce nám v kině Station kázali, že už  nic nebude jako bývalo dříve, že revoluce je „jako koště, které vymetá vše shnilé, co zde zbylo z minulosti“. Vím, že jsem vyjeveně  koukal jako čerstvý sextánek, který měl za sebou 3 roky tvrdé manuální práce na letišti v Německém Brodě a později v továrně BMW na letecké motory v Jihlavě. Můj otec tehdy ještě nebyl doma z nacistického koncentráku, kde pro svoji 1. republiku prožil 6 let, aby  ho následující komunistická diktatura fysicky likvidovala. Copak za komunismu nebyly u nás také koncentráky. S tím rozdílem, že se za „vyhlazováním“ vyjíždělo do SSSR. A co tak sovětské gulagy? Nevím, co bych si vybral. Nejsem ale lstivý, zásadně nehlásám kolektivní odpovědnost a uvědomuji si, že žijeme v prostoru obklopeném německy mluvícím obyvatelstvem, Mezi nimi jsou lidé vstřícní, jako jsem já a většina obyvatel naší vlasti, avšak rovněž lidé, kteří jsou naplněni nenávistí a domnívají se, že zlobou  urovnají svět. Podíl Němců  na jihlavských tradicích jim nelze upřít.  Kde je v minulosti bohatý folklor Jihlavy?? A gymnázium jako zatčení mého otce bylo dílem nacistů, konkrétně H. Himmlera, který 16. června 1939  navštívil Jihlavu, aby vysvětlil váhajícím Němcům, že Jihlava musí být okamžitě zbavena jakéhokoliv českého elementu (viz „Jihlava pod hákovým křížem“, za kterou byl autor oceněn Cenou Jihlavy, ačkoliv mu byly kladeny neuvěřitelné překážky s jejím vydáním,  protože se kniha vymyká dnešní koncepci dějin!!). V rámci této koncepce jste, milý pane Veter Anus  škrtl z mapy světa Moravu a jak vyplývá z Vašeho blogu, byl byste ochoten násilím vymazat cokoliv v rámci „plnění povinností“ kterými se vychloubáte. Lituji Vaše předky, které mají podobný osud jako moji předkové, ruští legionáři a západní  odbojáři proti nacismu, také letci jako Vy, jen že si na vojáčky nehráli, ale nasazovali pro svoji vlast životy. Téměř všichni byli obětí svých ušlechtilých ideálů. Téměř jsem se jako stařec rozplakal, když jsem viděl naše zasloužilé generály, jak přebírají často na invalidním vozíku ve zuboženém stavu, několik měsíců před smrtí vyznamenání z rukou prezidenta. Ptám se, k čemu jim to bylo. A nebylo by toho, kdyby nebylo 28. října 1918 (dnu znárodnění!!!). Nebylo by pak ani Hitlera, ani Stalina. Proto ta světlá vize Evropské unie, která nás kromě jiného zbaví těchto nesmyslných obětí a zajistí nám sice tvrdou, ale přece jenom lidskou budoucnost.
Ještě jednou děkuji za Vaši účast s vědomím, že každý mele jen to, co mu sedláci navozí ze svých sýpek.

:-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama