Červenec 2009

PAPEŽ V BRNĚ PO ITALSKU

25. července 2009 v 11:07 | GSchwarz

Ať věříme v Boha nebo ne, návštěva papeže je vždy historickou událostí! Papež přijíždí na místa, která jsou pro rozvoj církve i kultury neoddiskutovatelným faktem. Mise Cyrila a Metoděje ovlivnila nejen Moravu, ale celou střední, východní a jižní Evropu jak nábožensky, tak i kulturně. Rovněž současná návštěva Benedikta XVI. je významným mezníkem v politice katolické církve, i když nedosahuje významu, kterou měla návštěva Jana Pavla II. před devíti lety. Papež přijíždí především proto, aby OSLOVIL lid a nastolil nové myšlenky.
Kromě přesvědčivého projevu musí působit na posluchače svou autoritou, osobností.vzděláním a především lidstvím. K tomu je nezbytná i forma mluvy, jeho hlas a gesta. Církevní diplomacie to ovládá nejlépe ze všech evropských států. Proto by nejvyšší představitel katolické církve měl mluvit jazykem, který se poutá k zemi, jejíž význam Jan Pavel II. zdůrazňoval polibkem. Z tohoto pohledu je úsměvná již angličtina, kterou použije v Praze. Avšak budiž! Pražané jsou atheisté a projev papeže budou chápat spíš z politické a společenské, než duchovní stránky. I to je ale nešťastné, protože tím dokazujeme. že se vlastně necítíme být Evropany, jako spíš americkou enklávou, ačkoliv jsme geograficky i kulturně v německém klíně. Lepší by bylo esperanto nebo francouzština, zem je zde zkropena i francouzskou krví. Z katolíků, ať z Moravy. Rakouska, ze Slovenska nebo z Polska rozumí italsky jen malé množství. Kromě toho Italština může "citlivým" duším připomenout nejhorší dobu působení církve u nás, zejména inquizici a etapu odcizování se v dobách před vatikánskými koncily v 20. století. Navíc se italština nesrovnává ani s novodobým ekumenismem. V kom vzbuzuje německy mluvící papež utajené negativní emoce, ať tam nechodí!. Vojtyla zprvu také nevyvolával žádné nadšení u církevních konzervativců, a přesto mluvil slovanskými jazyky i ve Vatikánu. Naopak papež, který by zapřel svůj rodný domov, rodnou zem, by zejména u věřících ztratil kredit věrohodné osobnosti. A že byl u Hitlerjugend?? Na to se ho nikdo neptá, tam musel povinně. Na rozdíl od mnohých českých politiků a političek, které třeba prošly módními styly červeného šátečku, modré košilky až k polonahotě módy Playboje, nemluvě o častém aktivním členství současných funkcionářů v KSČ Papež Benedikt XVI. má špatné rádce nebo poslouchá nesprávnýma ušima. Působivá gesta nejsou vším, za čím přijedou tisíce lidí, často z daleka a za nepříznivých podmínek! Němčina je jazyk Goetheho, Schillera, Kanta, ale i Franze Kafky. Nelíbí se jen komunistům a jiným extremistům, kterých je bohužel v našem veřejném životě ještě více, než by bylo zdrávo.


Brno před sto lety a dnes

14. července 2009 v 16:01 | GSchwarz
Brno bývalo od 17.století centrem Markrabství Moravského. Poté bylo dlouho moravskou metropolí a spolu s Olomoucí jedno z nejdůležitějších měst Rakouska. Říkalo se, že je předměstím Vídně. V 19. století zažívalo prudký hospodářský, průmyslový i umělecký rozvoj. Žili zde "Gründeři", kteří proslavili město, jako J.Ressel, Wanieck (Vaněk), prof. Sternberg, prim. Bakeš a mnozí jiní, dnes bohužel již zapomenutí nebo úmyslně ignorovaní. Mnozí z nich mluvili německy, ale o to dnes v rámci EU přeci nejde. Palacký, Jungmann Dobrovský, Hus a jiní čeští velikáni mluvili německy, protože s Němci diskutovali. Československá republika již ve svých začátcích zastavuje pronikavý rozvoj Brna a většiny jiných moravských měst. Je známo, že Masaryk "nepodporoval" Baťu a osobně se ani neúčastnil otevření české brněnské university, která nese jeho jméno. Brněnská elita, intelektuální i umělecká hromadně odcházela, většinou do Prahy, kde měla lepší podmínky. Doslovný konec rozvoje Brna započal vládou komunistů, pražských centralistů. Nemohu vypočítat řadu brněnských projektů, které se dodnes neuskutečnily, nicméně to zřejmě nebylo a není na překážku vymýšlení nových neuskutečnitelných projektů. Po dlouhých debatách se zde postavilo divadlo. Projekt brněnského nádraží trvá desítiletí a stále se neřeší, čímž dosavadní nádraží se stává skanzenem. A co "podzemní" tramvaj nebo městská umělecká hala, splňující mezinárodní kriteria. Proto k nám téměř nezavítají světoví umělci, jak tomu bývalo dříve. Plánuje se však již podjezd pod kolejištěm, který je stejně neuskutečnitelný jako předešlé projekty.
Navíc odcházejí z Brna po desetiletí akreditované úřady a firmy, cíleně se ničí brněnské zdravotnictví - viz Úrazová nemocnice a zrušila se všechna věhlasná průmyslová odvětví. Při pohledu na staveniště Mayo kliniky se mi vhání slzy do očí.
A bude hůře, jestliže příslušní politici účinně nezasáhnou, avšak proč by to dělali?? Přesto Brno budoucnost má, především díky EU a otevření hranic. Již dnes znám řadu šikovných řemeslníků, kteří se pilně učí u nás neprosazovanou Němčinu a svou budoucnost orientují jižním směrem. Všechno má svoji historii a tradici, která vznikala podle pragmatických zákonů. Kulturně i ekonomicky patříme více k Vídni než k Praze. Dnešní hašteření o národní identitu ve smyslu několika pražských snílků, kteří se snaží uchovat svoji moc, je vzhledem k budoucnosti úsměvné. Musíme se smířit se skutečností, že moc našeho prezidenta nebude již taková, jako nyní. Na štěstí parlamenty zůstanou a budou se stále více rozvíjet. Bude tu i moravská a jiné historicky dané sněmovny, protože si je kulturně-ekonomické zájmy jednotlivých zemí vynutí. Je nutno rozlišit, co je našim zbožným přáním a co evropskou pragmatickou nutností. Musíme se konečně smířit se skutečností, že Němčina, Francouzština a Angličtina (nikoliv američtina), budou mít v Evropě větší váhu než např. Bulharština nebo Rumunština. Pro naši bezpečnosti a rodinnou kontinuitu to však bude výhodnější, než se ve sjednocené Evropě izolovaně orientovat na zámoří, mající dostatek svých problémů. Je nutné se nad těmito problémy zamyslet a především si položit otázku, proč asi odpadla Ukrajina a později Slovensko od původní masarykovské republiky.